Trasa: 44 km, Meťák, Boršov kemp, červená kolem řeky do Plešovic, Letná, na Granátník, Modrý obrázek, U Plánských, Vyšný, Vyšenské kopce, Krumlovská nádražka a vlakem domů

Výškové metry: 937

Účast: Ondra, Přema, Eri, Honza Mareš, Vítek, Venca, Majkl, Petr Šikl, Aleš, Kory, Pepa Vlášek, Pavel Samec, Koubič, Roman Farka, Bivoj, Tonda, Kocour

Pád: Majkl, Venca

Defekt: Honza Mareš – z celé vyjížďky pršelo intenzivně asi 10 minut a to byla ta pravá chvíle na defekt! 🙂

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Na Startu jsme, tento rok po prvně, drobet uhýbali očima při debatě o destinaci, ale bylo to jen tím, že jsme nevěděli jakou libůstku zvolit 🙂 Nakonec padla volba na Granátník a Vyšenské kopce s předpokládaným vlakem domů, což byla první akce vlakem bez ohlášení předem – a ne všichni způsob dopravy domů akceptovali… Po klasice po červený kolem řeky a lesem pod Granátník nastal ve vrcholových úsecích Granátníku opět okamžik, kdy některým svítí oči blahem a rozkoší a někteří mají v očích prázdno, blesky či otazníky. Skupina svítící počkala jako vždy na skupinu temna v očích u Modrého obrázku. Ona druhá skupina dík méně obratnému prostupu terénem 😉 nemohla slyšet mé zaujaté vyprávění proč vlastně v onom místě Modrý obrázek na stromě visí. Tak vězte, že ani zhoršená technika jízdy Vás o informaci nepřipraví! Modrý obrázek je zde v upomínku mordu schwarzenberského hajného léta páně 1887, kterého rozlícení pytláci za to, že jim zabraňoval ve výkonu “svobodné myslivosti” zabili a po mordu ještě pro výstrahu pověsili na strom hlavou dolů do mraveniště! 🙂 Po projetí Vyšenských kopců jsme zaparkovali v krumlovské nádražce a vláčkem svezli naše znavená těla domů.

O.

P.s. Ve vlaku Aleš nejprve neuspěl s požadavkem: “Do Adamova!” a další neúspěch zaznamenal, když se snažil po dobrém i po zlém vnutit panu průvodčímu dýško ve výši 54,- Kč. Pan průvodčí ani po strkanici s Alešem a tisknutí mincí do dlaně nepovolil a Aleše uchlácholil až výzvou k propití částky na jeho zdraví. Jestli došlo k realizaci však nevím, neb jsem způsobně vystoupil na Jižní zastávce a dokonce jsem si ušetřil i trik souběžné jízdy s vlakem s pokusem pádu pod vlak do kolejiště jako kdysi. Asi jsem dospěl? 🙂

P.s. Můj (a Eriho) čas je pouhopouhé prozatím… Když Vám příště bude znít v uších smrtelný murmur a chropot, tak ten je náš (a Hložka, Kotvalda a Zagorky)