Nápad Víti Sirotků se ve skupině dočkal velkého ohlasu a již první ročník byl velmi pěkně obsazen. Připojil se k nám též Majklovo dětský přítel pan Anča, který nám všem ukázal, že ke zdolání cíle není důležitá dobrá a drahá výbava (Hillary taky vylez na Everest ve vaťáku…) či fyzická zdatnost, ale jen a jen vůle a odhodlání. Prkénka r.v. 1984, o 30 cm kratší než potřeba, totálně prošláplá a bez mazání zapříčinila, že jsme se viděli s panem Ančou jen na snídani a při jeho příchodu za úplné tmy, ale dal to!!! Dokonce i se sobotním neplánovaným opuštěním značené stopy a přeskočením na turistickou značku z Knížecích Plání do Strážného… My ostatní jsme měli síly na konstatování, že se počasí příliš nevyvedlo, na Poledníku mlha s viditelností 1 metr, sobota totální nejedoucí “písek” (Přemovo termín), ale mohlo být i hůř. Na sobotní lágr do Dobré dorazily za Hegym i tři čičinky z Prahy, které způsobily mezi polovinou samečků v propocených věcech, s cibulí od tlačenky v žaloudku ;-), pravé pozdvižení. Opět přišla ke slovu Samíkovo strategie: “Koukni se na tyhle ruce a řekni co dělám” – slečna s vyděšeným výrazem: “???” – “Něco jako doktor, ale ne přes lidi” – vyděšený výraz nepolevuje:”???what the hell?” No sranda, děvčata vzpomínala prý ještě dlouho. A my věděli, že jsme založili zimní tradici.

O.