Trasa: 40 km, po stezce na Meťák, točna Rožnov, koleje, Včelná, kolem stadionu, lesem na Kameňák, kolem Bukovce, přes hlavku na Milíkovice, Dolní Svince, Prostřední Svince, Mojné, napojení na červenou do Mirkovic, Malčice, stoupání na Spálený vrch, Věžovatá Pláně, Poluška, po modré na Rejty a Kaplici – nádraží.

Počasí: 2°C, zataženo

Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Martin Ehrenberger

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Je to tady, Poluška. Oblíbená bikerská destinace nabízející vše: asfalt, šotolinu, louku, singlík, bahno, sníh, led, kořeny, rovinu, stoupání a sjezd. Takto jsem komentoval loňskou vyjížďku do této lokality a platí to i pro tu letošní. Pravda, led nebyl, ale bahno na kole po sjezdu z Polušky bylo ztuhlé díky klesající teplotě pod nulu, jinak vše sedí do slova a písmene. První část trasy je v podstatě zahřívací přípravná část, to podstatné začíná po nájezdu na červenou v Milíkovicích. Odehrává se zde to, co lze považovat za podstatu Mountain bikingu. Eufórie končí pod vrcholem Polušky, střídá ji závěrečný oddychový sjezd po asfaltu do Kaplice – nádraží. V Pizzerii v zatáčce nás vítají s otevřenou náručí, soupravou čaje s rumem a Kozlem 11°. Pro vrchního není jak se zdá nic překážkou, zcela v duchu náš zákazník náš pán. Točené pivo do vlaku řeší bleskurychlým dopitím 1,5l koly a využitím 2l tetrapacku od pomerančového džusu Pfanner. Na tři čtvrtě hodiny jsme se sice staly pasivními kuřáky, ale ta pohoda stála za to, tedy až na jedno člena který chtěl stále odcházet na vlak aby nám neujel. V Os 3806 Ferdinad Kindermann jsem zdolali zmíněnou zásobu zlatavého moku, díky níž posílila naše odvaha a příslušnost k Eskalátor gangu. Vystupujeme z vlaku a už to běží: perón, schody, hala, schody, podchod, eskalátor. Po výjezdu eskalátorem se otáčím, abych se ujistil, že nemáme v zádech ochranku a v ten okamžik vidím, jak letí Vítkovo přední kolo do výšky, padá na střední část jezdícího zábradlí, padá Erimu, který stojí těsně za ním do předního kola, zasekávají se jim kola mezi schody a stojící část zábradlí, Vítek rychle vytrhává kolo, Eri třeští oči. Esklaátor je vyplivne a výsledkem je “Užovka” jak to Pťan nazval. Protože se přední kolo do vidlice opravdu nevešlo, srovnali jsme ho do přijatelnější osmičky. Jednu chvíli jsme na tom předním kole stáli tři, Eri se toho neúčastnil, protože na to nemá hmotnostní dispozice. Vítek z toho vyšel bez ztráty kytičky. No co dodat, zásada je dodržování bezpečných rozestupů. Jistě to tam bude někde napsané, vedle toho zákazu vjezdu na kolech. Tenhle nával vzrušení nás nasměroval rovnou na plovárnu, kde jsme vše zakončili rundou Bernarda a Jégra.

Hony

[Show slideshow]

One Response to “17. NIGHT RIDE 16.02.2016 – Poluška”