Trasa: 32 km, kolem Malše po pravém břehu do Vidova, přes čističku do Heřmaně, spadnutí k řece, nad rechle, k Heřmani, k Borovnickýmu potoku, kolem něj, nad Doudleby, Doudlebský vodopád, oslavička, prďoch na Doudleby, skákačka u Borovnickýho potoku, Heřmaň, Vidov a po levém břehu Malše domů

Výškové metry: 485 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Petr Pokorný, Kocour, Sochy, Duby, Tonda, Pavel Tíkal, Venca Drbout, Koubič, Vláďa, Vráťa, Kory, Ondra Míka, Aleš, Pavel Dolejší,

Pád: Pavel Dolejší

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

Oslavenec: Víťa Sirotek

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Na překrásné letní počasí jsem připravil revanš minulomrmlalům a terénu či kopcům jsme se ani trochu nevyhýbali. Dokonce jsem zaslechl, že už se část mužstva těší na Pulmon a jezdivé ledenické roviny 🙂 Největší událost dne však nesouvisela se sportovním výkonem, ale s Vítkovo kreativním přístupem k oslavě svých čtyřicátin. Vydal se den předem s jistě poměrně velkým baťohem pěšky k Doudlebskému vodopádu, aby nám tam ukryl překvapení. Po příjezdu pod místo pokladu na mé výzvy k shlédnutí vodopádu mnoho Nezmarů nereagovalo, ale slova “překvapení” a “poklad” vzbudila ohlas ihned. A skutečně! V malé tůňce chladné vodičky tulilo se k sobě asi 25 plechovek Budvárků a Plzniček (aby každém přišlo vhod!) a v mechu a kapradí pod kořeny ve stráni vyjukávaly klobástičky. A prý že to je vše pro nás. Vstoupili nám slzy do očí, pogratulovali, pochválili, zapěli “Živijó” a vyprahlá hrdla počala lokat Vítkovo dárek. Takhle originální oslavu narozenin jsem snad ještě nezažil a jménem svým a celého družstva Ti Víťo ještě jednou gratulujeme a děkujeme (i za zatáhlou veselici u Nezmara, která po dojezdu následovala). S pivem v ruce jsme rozebírali, jak by se ten který zachoval, pokud by takový poklad náhodou v přírodě objevil, a prezentované úvahy dávno známý charakter některých individuí jen potvrdili (styďte se nenasytové!). S místem pohoštění jsme se loučili, fabulujíce, jak se zde setkáme po dalších 40 letech (tedy jen ti, kteří na společné Nezmarské fotce nebudou mít nad hlavou křížek) a jak dlouho nám asi bude trvat ztéci o francouzských holích Doudlebský vodopád.

O.

P.s. Při návratu jsme proti větru přijeli asi tak na 30 metrů ke dvěma srnkám a já napumpován emocemi jsem se rozhodl je poškádlit a jal jsem se je nahánět na poli. Chudáci nevěděly, že jsem chytřejší než ony (pašák!) a vím jak se vykrývá volný prostor k úniku až nakonec jedna z hlupaček úplně zjankovatěla a únikovou cestu vybrala přes přijíždějící mužstvo. A co čert nechtěl 😉 minula Aleše spurtujíc čtyřicítkou asi o půl metru. Mám prý napsat, že byl připraven, zpevnil tělo a jistě by jí jeho býčí postava odrazila. Jen se prý bál růžků… 🙂 Ufff, eště že se nic nestalo, pěkně bychom si pak s popovídali na téma: odpovědnost za náhradu škody, nedej bože na téma trestněprávní odpovědnost. “Já nic, já jí nesplašil, to Aleš do ní schválně najel!”

P.s. Nezmarské zušlechťovací okénko (NZO) tentokrát opravdu bude na lehkou notu – vždyť člověk nemusí vždy nutně něco sdělit, může se jen bavit tím, že si hraje

Dva trychtýře jdou noční tmou.
Těl jejich úzkou skulinou
proudí jas luny
klidně, stále
na cestu
lesem
a t.
d.

VIDEO (Nutné přihlásit se na Google disk bknezmar. Kdo se nedokáže přihlásit, ať poprosí zdatnějšího kamaráda, který mu prozradí jméno a heslo.) Videa jsou zdařilá, ale objemná, zatím je k ukázce jen čtveřice z deseti kousků, máme plný disk!!!

[Show slideshow]

3 Responses to “2. etapa 5.4. 2016 – Poklady Doudlebského vodopádu, aneb zjihlé srdce mé”