11 května, 2016 | 
Author: Trasa: 53 km, Malák, Velkas, po pravém břehu Malše do Vidova, Heřmaň, po modré do Doudleb, pravý břeh Malše k soutoku Stropnice, pravý břeh Stropnice do Pašínovic, lesem pod Sedlo, Komařice, pravý břeh Stropnice, lesem podél potůčku k smírčímu kříži, focení hezkého kluka, cestou necestou k Žižkovi, cestami lesního pána, místo narození Žižky, pomník Žižky, po modré Zborov, Hodějice, hodějickej les a domů
Výškové metry: 772 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Přema, Majkl, Kocour, Vráťa, Kory, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Sochy, Venca Drbout, Tonda, Koubič, Pavel Dolejší, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Bivoj, Petr Jiřička, Filip Toul, Honza Mikolášek, Ondra Míka, Míra Dvořák, Šiklínovo bratranec, celo Jiřičkový úbor, a možná ještě někdo, což moje paměť vážně nebyla schopna pojmout.
Pád: Ondra, ale jsem spíše ten, kdo si jediný poctivě sám sobě nahlásí a napíše, ostatní zarytě mlčí (nechávám stranou, že jsem výstup z kola “uběh” a ani lokýtek se země nedotknul… To Venca s Přemou hned začali vřeštět vida mě mimo kolo)
Defekt: Eri po nedostatečně pozorném servisu přijel s rozcupovaným lankem od přehazky, které celou vyjížďku nevydrželo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Když minule Vltava, tak tentokrát Malše a Stropnice. Spíše než vyjížďce bych se chtěl věnovat ale početnosti pole. Naše vyjížďky se stávají však celkem neúnosně oblíbené 🙂 Má paměť na Startu zaznamenala 27 lidí, ale myslím, že to není konečné číslo… Přátelé, kamarádi! Vyjížďky samozřejmě zůstávají pro všechny v kategorii OPEN, ale netřeba inzerovat dále, zvát další a další cyklisty, neb ve třiceti lidech se při charakteru našich vyjížděk opravdu jezdí obtížně. Tímto též vysvětluji svůj přístup k tempu – vnitřně jsem si stanovil čekací počet na 15 lidí, takže když vidím patnáctého, rozjíždím se, neb je vidět, že tempo není neúnosně vysoké. Zase ale nemůže být pro všechny. A myslím, že i pro plynulost další vyjížděk by toto pravidlo mohlo být zachováno, i když to otcové zakladatelé takto v dřevních dobách neustanovili 🙂 Pro dokumentaci ještě uvádím (z historky zároveň plyne nehynoucí obdiv k šik(l)ovnosti rukou jednoho pana doktora), že i přes omezení 15 lidí, stačil v čekací době na ostatní Peťa Erimu vyměnil lanko k přehazovačce 😉 Tak příště s heslem: “Tempo přeje fyzicky připraveným”.
O.
P.s. Trocnovského lesa pán tentokrát nebyl vyrušen a bylo vidět, že jsme hoši uznalí, neb při průjezdu kolem jeho lesního bejváku všichni přestali mluvit a jen tiše projeli. A přitom historka po minulo ročním dvojitém konfliktu alá, “Jak jsme před rokem slíbili, jsme tu zas!” by byla pro report moc vděčná. Viz minulý rok: 7. ETAPA 12.5.2015 – Trocnovsko, aneb za novými zajímavostmi
P.s. Včera jsme si Samíkem opakovaně ukazovali krásy přírody – u řepkového pole žluto vůkol, vzrostlé borůvčí jak vlnky zelného moře, ach! Říkali jsme si, že už jen proto stojí za to jezdit. Takže Samí tohle je pro Tebe:
Jen pohledni na širou zem
a zeptej se: Сo já tu jsem?
Hle, květ a strom a zvěř a pták,
vše krásno, živo, rádo tak!
A slunce svítí nade vším
a dá-li tobě víc než jim?
Jen pohledni na mořskou pláň,
hor sněžný štít a nebes báň.
Сo proti moři, hor a hvězd
nesčetným dnům tvé žití jest?
A přec, v svých prsou slyš a slyš,
jak tluče to a touží výš’!
To srdce, když jen slyšet chceš,
je krásné, silné, velké též,
ba větší ve svém tlukotu
nad miliony životů!
Neb zem i nebe, moře, luh
a každý náš ve tvorstvu druh
i Tvůrce, láskou vítěznou
v tom srdci místa naleznou
nový příspěvek je tu
a ještě dodám/opravím, že lesní muž se ukázal (nám, co jeli na konci peletonu), dokonce nás i relativně slušně pozdravil (my: “dobrý den, pane”, on : “dobrej, kde se tu proboha berete?!”), takže mu ta pobytová terapie na samotě v lese prospívá (pokud nemluvíme o od minule zjevně zhoršené vizáži)