Trasa: 72 km, Rožnov, asfalt na Včelnou, motanice na Včelné, Kameňák, Plavnice, Římov, po červené Sv. Ján, pod Chlumeckou Horu, po modré až k mostu před Pořešínem, Malče, Besednice, Todně, Todeňská hora, Sedlo, po zelené kolem Stropnice, Doudleby, rechle, Vidov, a podél Malše domů.

Výškové metry: 1.027 m

Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Pavel Samec, Petr Šikl, Vláďa, Tonda, Petr Pokorný, Aleš, Pavel Dolejší, Majkl, Pavel Kosař, Pavel Tíkal, Banán, Duby, Vráťa, Míra Dvořák, Suďák, Peťa Jiřička, Honza Mikolášek,

Pád: Petr Pokorný – naprášil se sám, pochvala!

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/751255871

Komentář: Nejdelší den před námi = nejdelší vyjížďka? Ano! A pěkným kalupem. Modrá kolem Malše je moc hezká! Dále bych se však chtěl věnovat jen teorii superkompenzačního tréningu. Vzhledem k tomu, že jsme byli na 3 denní rubačce a pak tam včera vložili další pěknou flákotu, je to více než vhodné.

Adaptace těla je zejména výsledkem správného střídání tréninku a odpočinku. Zatížení v rámci náplně v tréninkové jednotce vyvolá nejdříve únavu, neboť se spotřebuje více funkčních i energetických kapacit v těle. Tato únava sníží schopnosti organizmu. Toto je nesmírně důležitým podnětem pro takzvané přizpůsobovací změny, které probíhají ve fázi zotavení po tréninku. Pokud se dá tělu dostatek času, energetické zásoby jsou doplněny a hlavně pak překročeny. Nastává u vás superkompenzace. Optimální je provést další zatížení organizmu blízko vrcholu superkompenzační křivky, tedy v končící fázi zotavení. Je špatné, když další velmi kvalitní trénink nastane příliš brzo nebo naopak pozdě. Tedy ještě v době vrcholící únavy nebo už při odeznívání superkompenzační fáze. Pro zkvalitnění tréninku se občas používá další těžké tréninkové zatížení ještě ve fázi neúplného zotavení, ale o to pak déle musí proběhnout zotavovací fáze, jinak se blížíte katastrofě.

Fáze superkompenzace ale netrvá věčně. Organismus je šetrný a nikdy nedrží nevyužívané kapacity. Pokud nedojde k dalšímu zatížení systému tréninkovým impulsem, kapacita se postupně opět vrátí do výchozího stavu. Následuje-li ve fázi superkompenzace další impuls, celý cyklus se zopakuje s tím, že kapacita systému dosažená v této superkompenzační fázi se stává kapacitou základní a další superkompenzační vlna jí opět o něco překoná (viz. obr. A). Proto, aby k superkompenzaci vůbec došlo, je důležitá nejen velikost impulzu, ale i načasování. Relativně lepší variantou je, pokud jsou impulsy příliš daleko od sebe. Jestliže další trénink zatíží systém v době, kdy už superkompenzace vypršela, celý cyklus se pouze zopakuje bez jakéhokoliv superkompenzačního zisku a tedy i bez růstu výkonnosti (viz. obr. B). Horší varianta nastane v případě, kdy další impuls přijde příliš brzo, v době, kdy ještě regenerace kapacity nedosáhla ani vstupní úrovně. Tehdy nejen že systém nedospěje k superkompenzaci, ale je navíc zatlačen ještě do hlubšího vyčerpání, doba regenerace se prodlouží a oddálí se tím vhodná doba pro další tréninkový impuls. V případě, že takových impulsů následuje za sebou více, hrozí riziko překročení regeneračních schopností organizmu a tím závažné poškození – sportovní zranění nebo přetrénování (viz.obr. C).

http://www.sportvital.cz/Images/Tr%C3%A9nink/Superkompenzace.gif

Takže asi tak ke včerejšku 🙂

O.

P.s. Rada starších mi včera oznámila, že se příště pojede do Bujanova (prý nevadí že po pátý za sebou na stejný směr) a tak se připravte na návrat vlakem!

NZO: Včera jsem si opakovaně v různých situacích kladl přemýšlivou otázku PROČ??? A o přemýšlení musí být i okénko. Tak přemýšlejte co tím chtěl básník říci!

Co ve věčnosti leží, mrtvé není,

v záhadě věků i smrt se ve smrt změní.

One Response to “13. etapa 21.6. 2016 – Malše, Pořešín, Todeňská hora”