30 září, 2014 | 
Author: Tentokrát jsme pod vedením Víti Kořínka zamířili do Sušice. Pár z nás se nemohlo dočkat, tak do Penzionu U Vítovců dorazilo už ve čtvrtek večer, ostatní se přidali v pátek ráno.
Na pátek byl naplánován výjezd na Javornické okruhy. Ze Sušice jsme vyrazili po červené TZ směr Sedlo, poblíž Albrechtic jsme se napojili na trasu “Javornického Pazdřivce” – okruh 48 km a 1750 m převýšení. Výpravu ovlivnili 3 okolnosti – chybný směr jízdy okolo Sedla, vynechávající navigace GPS (každou druhou odbočku jsme přejeli a vraceli se) a to, že meteorologové se tentokrát trefili a pátek byl deštivý. Pod Sedlem se stal první … nemilá věc této výpravy – věděl jsem, že okruh se jede proti směru hodinových ručiček, ale neodhalil jsem, že okruh troří “osmičku”, tedy že z Albrechtic se jede na Sedlo. Místo toho jsme Sedlo obkroužili a pokračovali na Kašperk. Tam už naše výprava nebyla kompletní, otcové zakladatelé jeli vlastní trasu na Javorník (nakonce byli jediní kdo se tam podíval a navštívil v místní restauraci vepřové hody) a Petr Pokorný fungoval jako spojka mezi oběma skupinami (připojil se v Kašperkách). Sjezd z Kašperku k Otavě u Anína byl parádní, “borový singlík” se moc líbil, stejně tak přejezd do Radešova. Neustále mrholení začalo bohužel přecházet v déšť. Část peletonu proto jela do Kašperek po silnici, zbytek po žluté TZ a přes Sibeniční vrch. To už opravdu dost chcalo, ohlasy na tuto terénní zajížďku opravdu nebyly pozitivní. Při rychlém sjezdu po louce nás nemile překvapil natažený drát přes cestu, Kory se ale projevil jako džentlmen a vzal to na sebe (jel první), naštěstí se mu jako zázrakem nic nestalo. V hospodě jsme se najedli, napili, pokusili se uschnout, a hlavně zásadně upravili trasu. Na technické pasáže na Javorníku se nám za mokra nechtělo, takže zkratka po zelené na Kašperk (velmi prudký výjezd po asfaltu). Odtud tlačenka přes Pustý hrádek a opět po trase JP přes Nadějov pod Sedlo. Odtud chybně vpravo do Kakánova a prudký výšlap na Sedlo. Navíc jsme ztratili trasu a tlačili, nosili kolmo lesem vzhůru. Ze Sedla byl ovšem moc pěkný dlouhý sjezd, vlastně až do Sušice. Cestou se nám ještě podařilo rozmotat Peťovi Pokornému uzel na řetězu, i když to chvílemi vypadalo, že nám ukáže, jak zvládá pumptrack. Celkem myslím hodnotných 50 km, 1580 m výškových.
Večírek probíhal po celé Sušici – sauna, pivo na stojáka, hotel Fialka, disko, Rokový Kloub, kebab, …
V sobutu ráno se k nám přidali legenďáci. Víťa Kořínek připravil trasu směr Klatovy, po modré do Petrovic, žluté a červené do Velhartic a pak po červené až do Klatov, lesní cesty nahoru dolu, výškové metry přibývaly. V Klatovech jsme poobědvali na náměstí a potom pokračovali po žluté na vrch Barák. Tady nás Ví’ta protáhnul místním singletrekem zakončeným bikeparkem Kocourov – jak symbolické, ale Kocour byl na vlastní trase a nikdo na jeho počest nedal Kocour drop. Dále nám Ví’ta ukázal svojí chalupu, dal napít vody ze studánky, ale na větší pohoštění nebyl čas, když jsme se vyškrábali znovu na hřeben a v dáli viděli Svatobor, bylo jasné, že to se světlem bude o fous. Debaty na zkrácení byly, ale Ví’ta se ukázal jako pevný vůdce (což dokázal už ráno, když si pozici v peletonu hlídal tak důrazně, že poslal Aleše k plotu) a dál jsme se drželi trasy – do Kolínce po vesnických asfaltkách a dále po žluté a červené. Peloton přeci jen trochu prořídl, ale většina se na Svatobor vyškrábala a se zapadajícím slunkem jsme si dali sjezd. Ti kdo nejvíce věřili ve svojí techniku po šterkovém chodníčku s kamennými schody – opravdová lahůdka, ale všichni jsme si párkrát raději slezli, obzvlášť potom, co Aleš dovršil hatrik kotoulem po schodech (samozřejmě byly 2 výjmky, které nám předvedli, jak se to jezdí, všichni víme o kom je řeč). Dojez do Sušice byl s posledním světlem, takže paráda. Celkem 85 km, 2300 výškových metrů, počasí bez deště, chvílemi i sluníčko.
Večírek byl více než komorní, grupu trvořilo skoro Sedm statečných, Bylo nás o něco víc než pět – ano, na večírek a nedělní bajk nás zbylo 6!!
V neděli jsme se popojeli auty na Javorník s cílem dokončit plánovaný okruh Pazdřivce. Bylo krásně jasno, sluníčko, z vrcholků výhledy na nížinu v mlze, takhle si představuji bajk. Na Javornické okruhy znalci prý vyráží, když pár dní neprší – my jsme se, jak pravil Eri, spokolili s pár hodinami. Terén byl tězký, mokré kořeny a kameny, ale úvodní pasáž přes Javorník a Ždánov byla moc hezká. Trochu jsme se zamyslili nad trasou, na Sedlo se nikomu moc nechtělo, času bylo dost, tak jsem přes Chlum sjeli do údolí Zlatého potoka. Odtud po červené na Popelnou (trasa možná raději na pěší turistiku, ale nádherná) kde jsme so občerstvili a vyrazili směr Královský kámen a odtud sjezd do Javorníku. Eri chytl klacek do předního kola, takže na výlet bude mít i drobnou vzpomínku na holeni. Na Javorníku na nás čekala odměna – vepřové hody v restauraci Krásná vyhlídka, takže jsme víkend na bajku krásně zakončili, 32 km, 950 výškových metrů.
V.
