Mallorca 23.-29.4. 2022

Listopad 2024
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
	1	2	3
4	5	6	7	8	9	10
11	12	13	14	15	16	17
18	19	20	21	22	23	24
25	26	27	28	29	30

10 června, 2022 |

Minule jsme si sice slíbili, že se vrátíme dříve, ale covidové okolnosti nás zdržely. Nevadí, hlavně, že jsme zase tady. V ráji jarní silniční cyklistiky. Skupina mastňácky letěla z Prahy a čítala nováčka Stanleyho a dokonce novicku Lenku, kteří doplnili pardály Bivoje, Míru D., Eriho, Majkla, Honzu L., Jirku Z. a mojí maličkost.

Den (sobota). Předpověď počasí nelhala, ostrov Mallorca byl toho dne bičován silným větrem v nárazech kolem 60kmh a občasným deštěm, jehož lokalizace byla pro předpovědní radary náročná… Až Eri rozhodl, že se musí jet-než začne zase pršet. Tak začala první, a také poslední společná vyjížďka. Že byla poslední nebylo tím, že nás Lokoero dovedl hned do lokálního chcance (až spíše krupobití), ale tím, že jsme byli slabší ( a náchylnější ke gastroneřestem). Začaly tak vznikat skupiny A i B, ba i C, či B1/B2. Ale o tom dále. První den jsme v odpoledním promošvihu společně prozkoumali velodrom v Sineu a vrátili se do hotelu přes vyhlášenou vinařskou oblast Binissalem. Stojí za zmínku, že už minule jsme byli na dohled, ale zvládli jsme tomu lákadlu ujet. Letos to byl vlastně cíl dne, prubnout pár lokálních vinařů a přivést domu pár vzácných kusů … ostatně to byla také výhoda letu z Prahy – že v ceně letenky byl velký kufr..tak schválně hádejte jak košt dopadl? Ano, správně. Tak si to třeba dáme někdy jindy. Akorát asi budem chytřejší a na průjezd vinicemi a nádhernými středomořskými statky alias vinařstvími si vezmeme karabáče a budeme se za jízdy bez zastávky ještě mrskat… 🙂
Den (neděle). Vítr ještě pořád dost silný, tak se počalo plánovat podle směru větru, jakože aby návrat nebolel… Ale! Nač si dávat malé cíle, prověříme nohy a plíce na ikonické saCalobře. Smolařem dne byl Honza, který se úvodem pošetřil a dole u moře zalovil v telefonu, poreferoval o top výsledcích tohoto segmentu na Stravě a pak si při pokusu setnout nejednoho profíka zapomněl ten přístroj pustit … ale my mu to věříme i tak. Bez zajímavosti není ani fakt, že na Malllorce nelze spoléhat na dojezd sanitky ve státem garantovaných minutách, jako třeba v bohatém Česku. Toho pána, co se před námi smotnul při sjezdu do kamenné zídky, nakládali do sanitky teprve až když jsme byli po obědě a focení a už kus cesty se drápali nahoru, než jsme ho znovu míjeli…A některé z nás dokonce ani ta naložená sanitka nepředjela….Já měl podstatně menší ambice – souboj s autobusem, ale vyhrál jsem ho😉.
Den (pondělí). Jasný odpočinkový den, jednak po včerejšku, jednak je to třetí den a hlavně nás zítra čeká horská etapa z Andratxu přes západní pohoří. O vytočení nohou měl každý jinou představu a tak jedna skupina jela na Formentor (ve skutečnosti zavřený, jenže na Čecha si s opakovaným zákazem a nějakým plotem jen tak nepřijdeš) a pak pro jistotu ještě do hor (nahonit pár stovek vm), jiná skupina si vybrala mys severně od Alcudie se serpentýnkami kličkujícími k vojenské základně. I ta byla zavřená, ale zde nám příkazy, brána a kamery srozumitelně vysvětlily, že to máme votočit a probrat (se) v baru na pláži.
Den (úterý) Jak řekli, tak udělali-busem na kraj města Andratx a stoupáme. Většina si vybrala stejnou trasu jako minule, já ze slabosti průduškové a Míra ze slabosti pro Orient (kouzelné místo mezi horskými hřebeny) novou trasou přes Galileu. Cestou jsme navštívili velmi příjemné místo La Granja (před rozcestím na Esporles), kam se sjíždějí celé autobusy turistů. Měli zde dobré kafe a zákusky a asi i něco ostřejšího – ovšem nikoliv do pití, ale na cestě, neboť Míra zjišťuje defekt. Nabrané zpoždění nám ale nezabránilo projet přes Valldemossu, zejména když druhá skupina hlásila objednávku láhve vína. Majkl se od skupiny odpojuje a hodlá se přidat k nám. Jeho cesta se s naší potkávala v Bunyole, ale byli jsme tam dříve, takže jsme na něj po nezmarsku nečekali a setkali se až v Orientu. Získaný čas nám umožnil rozjet gastro zážitky naplno a tak proběhl grilovaný kozí sýr na salátku se špenátkem a baby mountain sheep na rozmarýnu. To místo má prostě kouzlo.
Den (středa) se nahlásil plán na oddechovou vyjížďku, ale to taky vzalo brzy za své … “radarový” kopec Randa nás rozdivočel a také rozdělil – skupina B si to překvapivě protáhla a navíc večer zapojila Nezmary oblíbený vlak… Highlightem dne ovšem byla katedrála v metropoli LaPalma. Vtipným okamžikem byla Stanleyho hláška – ten zvyklý asi z Loudání, že trasa a body se dodržují přesně, skončil navigaci přesně tam, kam ledabyle cílový bod píchnul trasér včera v baru. Tzn. asi 150m od katedrály. Hláška : “jsem v cíli a nic tu není” nás dost pobavila. La Palma je velké město a rostlo logicky od dnes nejstaršího a nejcennějšího středu u moře. Dostat se tam znamená projet strašný kus zástavby. Nikoliv však pokud volíte cestu kolem pobřeží (Bivoj znal) a nebo chytře vjedete jak králové do centra vlakem. Platí to i v opačném směru, tj. když z centra prcháte. Tak jsme (jak je nám vlastní) užili zábavu na kolejích. O to veselejší, když této zábavě předcházela ještě zábava v hospodě na promenádě v centru města. Ve vlaku se úplně nebavil jen Bivoj, který krátce zalitoval, že se mu vrátil čich, když k němu přisedl místní tmavší domorodec (t.č. asi v covidu bez čichu, protože to se fakt nedalo).
Den (čtvrtek) Východní pobřeží je pro nás zatím trochu utajené, a to hodláme právě dnes změnit. Zlepšil se mi zdravotní stav natolik, že jsem si troufnul naplánovat trasu. O naplánované nelehké trase a její případné změně se hodláme poradit v městečku Petra, kde víme, že mají nejlepší orange freshjuice. Dohodlo se, ze původní plán je příliš ambiciózní a že těch 138km se musí zkrátit alespoň o 20. Ustoupil jsem a navrhl jen jeden přístav, a to PortoCristo a tím zavrhl přístav PortoColom. Přijato. Jak čtenář správně očekává, nebyli by to Nezmaři, aby koncem dne součet km nepřelezl 140km. Jak k tomu došlo ? Po vynikající bujabéze (Bouillabaisse) a dražším vínu jsme asi nějak našli skryté síly a protáhli nohy až do Coves d´Arta u Canymel a teprve pak přes Artu, kde byl (pochopitelně) další gastrocíl. Spíš z povinnosti než z hladu jsme si v nám známém rohu promenády na náměstíčku dali jen “tapasky” a opět flašku vínka a vyrazili na posledních cca 30km, které nám pěkně odsýpaly. Poprvé letos návrat ze směru od CanPicafortu, což je něco jako Champs-Élysées severního pobřeží ostrova.
Den (pátek) byl dnem rozloučení s kolem, dnem nákupů drobností pro naše nejmilejší a dnem odletu. Ten byl skvěle až v noci, takže jsme vlastně měli skoro celý den, který jsme využili sportovně, odpočinkové i nákupně. Skupina B se zahřála výšlapem na kopec Puig de Maria, pak na další kopec – Calvárii v Pollence a pak na další kopec s mlýny Llinari. Pěkné výhledy a všechny druhy terénu. Naslepo pak sjezd do zátoky Calla St. Vincenc, kam jsme jeli spíš jen tak, abysme měli nějaký ty kilce co se budou hodit doma a hle!, kdo tohle místo před námi tajil? Pitoreskní zátoka s plážičkou a hotýlkama, scenérie luxusní…nešlo odolat a vmísili jsme se mezi plážové inženýry. Následoval přejezd do starého města Alcudie, který s námi prokecal jeden Nor, zavtipkovali jsme “závodem” s paní na skútru a pak ve městečku pořídili vše potřebné i nepotřebné (ale o to víc milé). Obtěžkáni nákupem (víno v držáku na bidon apod) jsme vyrazili na poslední gruppo compacto … Ideálně načasovaný příjezd k hotelu, bezproblémové předání kol a šup šup do busu směr letiště a vzhůru domů …