Rubriky
Listopad 2024
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Trasa: 36 km, Švábák, tašky, Závraty, Vrábče, tři brody, červená na Dívčák, Staré časy, Třísov, kamenné mohyly, masivem Kletě na parkoviště, Holubov a do hospody Vrábče – zastávka.

Výškové metry: 950

Účast: Přema, Honza Mareš, Vítek, Venca, Petr Šikl, Aleš, Petr Pokorný, Koubič, Vláďa, Láďa Benhák, Duby, Kocour, Sochy, Eri

Pád: Vítek (hrdinný pád při překonávání potoka u Starých časů)

Defekt: Duby

Trackmaker: Petr Šikl

GPSwww.sports-tracker.com

Komentář: Horký den trasérsky výborně rozlouskl Šiklín a vybral cestu na Kleť. Zdá se to jako paradox, taky řada jezdců mrmlala, ztrácela psychické síly (Venca Drbout díky tomu nemá ani účast) a šla do mrákot (Hony později doslova), nicméně cesta v krytu lesa, kolem vod stojatých i tekoucích a dobytí Kletě (na vrcholu byla skoro až zima) z východu byla, i přes nastoupaný kilometr, skvělým únikem před spalujícím sluncem. Ekipa nasadila od začátku svižné tempo a peloton se roztrhal už na (někým proklínaných) taškách. V Hradcích nahlásil Venca „psychický defekt“ a zmizel. Založil tak novou statistickou kategorii, i když zlí jazykové trousí, že psychický defekt je samotná podstata každého Nezmara… 😉 Koneckonců psýché je duše, což se k cyklistice hodí 🙂 Takže Venco, pro příště – to není důvod rezignovat, naopak, to je tvůj motor! Z Vrábče následoval oblíbený trailík lesní pěšinkou po zelené alias Tři brody, když před prvním procvaknul duši (gumovou) Duby. Skupinka se sjela u Cáby, kde došlo i na první společnější focení, ke kterému jsem se častěji chystal, než konal, protože vrtošivá duše Nezmara nedovolí čekat. Výživné stoupání od Třísovského hamru (před nímž došel plyn Sochymu) s napojením na žlutou vedoucí od Plešovic dalo zabrat tělu i technice. Symbolická kontrolka došlého paliva se rozsvítila i Honymu, a to na mýtince nějakých 300 výškových metrů pod vrcholem. Důsledek špatného výživového programu (naposledy snídal). Štastnější dojeli na vrchol těsně před zavíračkou, jiní už po. Poučeni minulými příhodami s patkou apod. jsme si bez defektu užili sjezdíček tak nějak pod lanovkou. Někdo si na parkovišti všiml, že je vyschlý pramen studánky, Petr Šikl si všiml náznaku alternativní cesty do lesa. Na jeho otázku, zda to někam vede, jsem jako svého času znalec toho místa odvětil že nevede a jel po asfaltu. Skupinka nezmarných Nezmarů se pak vyřítila zleva na louku z hustého lesního podrostu, vedená Šiklínem, který mi po sjetí šeptl do ouška – „nevede“ 🙂 . Kochání se panoramaty zapadajícího slunce nad masivy Blanského lesa nás svedlo k myšlence na hospodu ve Vrábči. Jak řekli, tak udělali, i když cestou pár kusů poztráceli. O temných zákoutích duše (Nezmara) bylo dnes napsáno už dost, tak snad jen za zmínku stojí shyby s nacvaknutým kolem, dýško vnucené paní průvodčí, marné hledání zastávky Adamov v trafikonu (Alešovo přání) a několik přestupků v rámci oživlého Eskalátorgangu, které ukončil obr Koloděj alias svalnatá ochranka suterénu Mercury centra. Hromotluk to zkusil verbálně s argumentem, že se někomu něco stane, což podpořil příhodou jak nějaká stará babička přišla nedávno na tom samém eskalátoru ke zranění. Oponentura, že ona ale určitě šla pěšky a nejela po eskalátoru bezpečně na kole, nevyšel a tak došlo i na drobné násilí – lomcování s Honyho sedlovkou (asi ve snaze mu přivodit podobné zranění stařenky) a výjezd zbylých pod dozorem, kdy nás skoro držel za uši 🙂 Spanilá jízda pokračovala Lannovkou s drobným zaváháním u Vatíku a dohodou nad Palubou, kam někteří dorazili později s kebabem (zavřená kuchyně ve Vrábči). Den byl tak do poslední minuty využit pro pestrou mozaiku zážitků, jež vyšperkoval Venca opakovaným (ve Vrábči a nakonec i na Palubě) zapomenutím batohu, který, jak sám uznal, vezl úplně zbytečně 🙂 Pěkný to byl den. Carpe Diem.

P.

P.S. Samostatnou poznámku zaslouží Vítkovo vábení na poněkud delší vyjížďku – do Itálie, kam se rodinná rada rozhodla vyrazit (kromě Vítka všichni autem). Podnětné nápady ostatních, jak jím vymyšlenou cestu zkrátit nejméně o den zavrhl s tím, že kriteriem není co nejdříve být s rodinou, ale co nejvíce se vyhnout válení se na pláži 🙂

 

3 Responses to “19. etapa 4.8.2015 – Kleť po žluté”

  • Ondra:

    Tak se to Alešovi opravdu povedlo! Doufám, že si opsal služební číslo, aby mohl paní nabonzovat, že bere dýška, čtverák jeden 🙂

    O.

    • Petr P.:

      To dýško vnutil Duby. Šlo o 10 Kč, což byla jeho jediná hotovost. Podstata dýška spočívala ve snaze ukecat slevu na jízdné ve výši 100% 🙂

    • Ales:

      Jen pro upřesnění. Nebylo to dýško, jen jsem nechtěl od paní doklad. Podpořil jsem tak šedou ekonomiku.

Leave a Reply