S Vrchařskou korunu Jižních Čech nás Lojza tentokrát napínal. Na dojezdné VKJČ 2016 vytěžil od účastníků jejich zamilované kopce a vybrané kopce začal zveřejňovat postupně. Pomalu začínalo být jasné, že se podíváme opravdu po celém širém Jihočeském kraji. U některých vrcholů jsem docela pátral, jestli to už není u sousedů. Kruťák to vzal jako výzvu a neuvěřitelně to objel na jeden zátah v prvních dnech – jeho reportáž je zde legendmtbclub . My se tradičně chtěli pokusit v trochu lepším počasí v půlce května, jako prověrku na Loudání.

Lákadlo na web jsem dával jen ze zvyku „O víkendu 11.-15.5.2017 se budeme opět pokoušet přelstít lidové pranostiky a objet vrcholy Vrchařské koruny Jižních Čech VKJČ 2017. Doufejme, že ledoví muži se do té doby vyvztekají a začne být hezky – hůř už vlastně být nemůže, takže to asi vyjde. Plán je ve čtvrtek po práci vlakem směr Vysočina a pokud to vyjde, tak v neděli končit opět na vlaku u Tábora. Jízda co nejvíce terénem, spaní venku, strava v hospodách. Cykloserver změřil 528 km, 10.359 vm. Zatím to vypadá na účast já, Petr Š., Hony, Jarun. Přidá se někdo do týmu BK NEZMAR B, když Áčko už to objelo 🙂 ? Rádi uvidíme zájemce třeba i na část trasy, zkratky, nábližky a ústupy vlakem jsou možné, trasa tomu nahrává. Zdar V.“

Tušil jsem, že na moji nabídku (krev, pot a slzy) nikdo (tradičně) nebude reagovat. I když byli tací, to o tom částečně uvažovali. Případně jsme se těšili na setkání sesilničářskou sekcí, která se po kraji pohybovala s Pražskými Pepíky. Nicméně jsme nakonec byly Loudací čtyřka.

Píšu s velkým odstupem, takže to nebude úplně přesné v detailech. Bylo by mě ale líto, kdyby naše výprava zapadla. Doufám, že mě spolujezdci doplní, opraví, …

Trasa byla dopředu plánovaná v Cykloserveru, převedena do pdf, vytištěna a vložena do mapníků. Pěkně po staru bez satelitů.

trasa 1/2

trasa 2/2

Ve čtvrtek po práci jsme vyrazili vláčkem směr Vysočina. O zábavu se postaralo několik 2l petek Bráníku. Jarda přistoupil z Prahy ve Veselí. Ve stanici Žirovnice-Počátky jsme vystoupili před 18 hodinou. Zajímavá stanice pojmenovaná po dvou větších městečkách v okolí, ovšem nacházející se v obci Stojčín a pro nás zajímavě v kraji Vysočina. Výjezd na Hradisko a následný sjezd byl hodně technický, velké kameny, moc pěkný terén. Docela to ubíhalo, za chvíli jsme byli u Ďáblovy prdele, kde se bohužel někteří nezdrželi oplzlostí :). Kousek cestou je osada Nový Svět. Tam nás čekal high-light celé cesty – pivní automat. Po vhození mincí a kontrole občanského průkazu (!) si sami načepujete kolik chcete, tedy až do vyčerpání kreditu. Nádhera! Hlavně to, že to pán zprovoznil přesně v době, kdy jsme u něho zabrzdili. Prostě z (Ďáblovy) prdele klika. Pomalu se stmívalo, takže dále na Vysoký kámen jsme už jeli se světly. Před Jindřichovým Hradcem nás prověřil super bajkový úsek podél Hamerského potoka. V JH na benzínce jsme si dali pozdní večeři a jeli na Rýdův kopec, kde jsme měli v úmyslu přespat v přízemí rozhledny. Bohužel bylo zavřeno a navíc se schylovalo k dešti, takže jsme jeli po trase dál a ubytovali se v altánku na hrázi Velké Holné (věděli jsme o něm z cyklovýletů na Asgard). Pršet naštěstí začalo, až když jsme byli schovaní, úplně v suchu to nebylo, ale zase „velká“ klika.

V sobotu jsme dojeli do Stráže nad Nežárkou, posnídali na benzínce a vydali se směr Novohradské hory. Trošku nudný, hodně dlouhý přejezd přes Třeboňsko, ale nedalo se jinak. Energii jsme doplnili v super sámošce v Petříkově a pak ještě v Horní Stropnici. Odtud je výjezd na Kraví horu impozantní. Nahoře Peťan začal být trudomyslný, špatný ořech či co. Z kola furtšlap. Tohle se mě stát kdekoli, tak musím končit, nebo najít cykloservis. Peťan dokázal sjet do Hojné vody, půjčit si nářadí od chalupáře, rozebrat ořech, zase ho dát dohromady a jet dál. Přejeli jsme Novohradky, Jelení vrch a v Malontech se v hospodě odměnili. Výjezd (výnos, výškrab, výplaz) na Hradištský vrch nebudu komentovat, je to moc pěkný kopec. Sjezd k Malši a pěšinky na Louzek byly za odměnu a navíc nás hnala myšlenka na posezení na zahrádce naší milé hospůdky v Bujanově. Přehoupli jsme Polušku a mířili ke Krumlovu. Za Přídolím už se smrákalo, takže jsme to jednak vzali po silnici, a jednak se vzdali vyhlídky na další cestu. Po chvíli bloudění a hledání jsme se vetřeli do hospody nad kempem ve Spolí. Dokonce jsme přemluvili obsluhu, že nás nechají spát na terase. Byla tam nějaká párty, jelo karaoke, ale nejspíš narozky 65+ tak jsme doufali, že jim dojde dech a bude klid. Dech jim došel, ale klid nebyl. Karaoke se zmocnila obsluha a jeli do 4 do rána. Kvalitní odpočinek v zimě na dlažbě za dunění soundsystémů.

Posnídali jsme u pekárny a vydali se stoupat k vrcholu nad Krumlovem. Další cesta směr Světlík byla očistec. Popadané stromy, nejetelná pěšinka. Když si vzpomenu, že jsem družstvo přemlouval, abychom nespali v ČK ale ještě jeli na pokraji sil po tmě na noc do Světlíku, tak mám ještě teď husí kůži. Směr Kramolín se nám podařilo parádně projet neznačenou cestou přes louky lesy, od Stezky korunami jsme si dolu dali sjezdovou trať –  exit trail. Na těžko docela zážitek. Naštěstí jsme se nikdo nenechal unést a nebyl to náš exitus trail. Dali jsme regulérní oběd (!nečekaný ústupek!) dole u lanovky a jeli na hráz a dál jen nesli přes kameny na Čertovo kopyto. Aspoň sjezd byl super. U jezera Jarun hlásí, že mu nějak divně hází kolo. Kontrola odhalila prasklý ráfek. Pro mě opět neopravitelná závada. Jarun se ovšem nevzdává, plán je dojet zpět na druhou stranu do Lipna, zkusit bikeservis, případně ve Frymburku, Černé v Pošumaví koupit ráfek, přeplést a pak se k nám zas někde přidat. Jako poslední záchranu jsme měli Alici, že by vzala jiné kolo u nás ze sklepa a Jarunovi by ho na Lipno přivezla. Nás čekala časovka podél Lipna (Hony nás vzorně odtáhnul), pak šotolina podél kanálu – další delší nezáživný úsek zakončený asfaltovým výjezdem na Plešné jezero. V té době už jsme se míjeli s bouřkami. Slyšeli jsme hromy kolem sebe, viděli černé mraky, přijeli někam, kde byly louže po bouřce, ale pořád jsme nemokli. Přes Nové Údolí jsme mířili do Strážného a rubali, co to dalo, hnaly se mraky a bylo jasné, že tentokrát nás neminou. Měli jsme to fakt těsně. K benzínce jsme dojížděli už s kapkami deště, ale pak začal hustej ceďák. Snědli jsme, na co jsme přišli, déšť ustal, tak nám nezbylo nic jiného než vyrazit na Kunžvart. I za mokra to bylo moc pěkné, hlavně sjezd zpátky do Strážného. Do soumarského mostu jsme jeli nějakou opuštěnou silničkou, a jelikož bylo bahýnko, před setměním a sil už taky moc nebylo, tak do Volar jsme dojeli po silnici a den zakončil v Hotelu Bobík. Kolem 22 hodiny se rozrazily dvéře a s úsměvem vešel Jarun. V Lipně ani v Černé neuspěl, tak sednul na vlak, dojel do ČB, u mě ve sklepě vzal zadní kolo, hodil na něj svou kazetu a brzdový kotouč, sednul na vlak a dojel do Volar! Spát jsme šli na fotbalovou tribunu. Nejlepší spaní, i když Volary nezklamaly a bylo tak 3°C.

Nedělní ráno bylo mlhavé. Snídaně opět na benzínce a pak jsme si pěkně protáhli lýtka při výnosu přes hrad Hus. Ještě jsme doufali, že to dojedeme celé podle plánu, i když s nutnýma úsptupkama, tak jsme to k Malencím brali opuštěnýma silničkama přes Vlachovo březí. Při výjezdu z Volyně se na nás hnaly mraky, tak tak jsme stihli dojet do Němětic a tam v autobusové čekárně čekali až to přejde. Zase jsme nezmokli, ale výjezd na Kbíl podmáčenými loukami stál za to. A navíc už nebylo reálné dojet až do Střezimíře. Nebo možná bylo, ale museli bychom jet po silnicích a riskovat jestli stihneme poslední vlak. Ve Strakonicích jsme udělali „chodníku prostři se“ před Teskem a jeli směr Písek. Cestou proti nám jel silničář, z kterého se vyklubal Venca – ano je to tak, NASA všechno vidí, pěkně si nás zkontroloval :). Kus s námi jel, pokecali jsme, moc mě to potěšilo. Velký Kamýk nad Pískem byl náš poslední vrchol, sjeli jsme do Písku, Jaruna jsme odevzdali na vlak a jeli si někam dát pivo. Po chvíli tápání s kapkami deště v patách jsme trefili super nálevnu s tankovým Platanem. Zrovna se hrál nějakej hokej, tak to byla taková pěkná tečka za tím naším výletem.  Bohužel už si nevzpomínám kolik jsme ujeli, myslím něco málo přes 400 km, výškové metry nevím.

Domluvili jsme se, že zbytek si objedeme někdy o letním víkendu pro změnu v teple za sluníčka. Zbývá 5 map z 29. Ne však Jarun. Na další víkend měl naplánovanou akci s prací, která krachla a jelikož rodina se už zařídila bez něj, tak měl volný víkend. Mrzelo ho, že kvůli ráfku vynechal Šumavské kopce, tak se do toho pustil. Z Prahy po práci vlakem do Volar, na Kunžvart, Plešné Jezero (sobota 0:50) a zpátky do Volar. Trochu se vyspal na osvědčené tribuně a ráno jel vlakem do Mirotic, odkud přejel přes severní vrcholy do Střezimíře a odtud vlakem do Prahy – tím VKJČ 2017 splnil, i když do teď, zřejmě ze skromnosti, neposlal Lojzovi fotky :).

7 Responses to “VKJČ 2017 – 11.-15.5.2017”