Po pravdivé a nic nezamlčující reportáži o Silvestrovském výletě, se pravda, přihlášky na sobotní bruslení zrovna nehrnuly ;-), ale nakonec dva (Eri s Honzou), kteří uvěřili že pravdu mám já a ne poplašné zprávy neznalců v televizi, v rádiu a na iHeute, myslím nelitovali. Vlastně to bylo ve výsledku nejlepší i pro samotný výlet, neb i Honza si půjčil nordicy od Ondry Míků a nikdo na kanadách naše tempo nebrzdil. Klucka byli zpočátku celkem vyplašený a dalo by se říci i přenérvózní (hlavně Honza: “Solo per esperti! Solo per esperti!”), ale když si poněkolikáté empiricky ověřili správnost tezí, co je a není nebezpečné a na co si dát pozor, výlet už probíhal v radosti a euforii. Obleva mocnosti ledu neubrala ani o píď (opět pravidelně testováno testovací holí a stabilně s mocností nad 10 cm) a slabounká vrstvička vody jízdu jen zrychlila a zkvalitnila (voda “maže”). Zrcadlo na úseku Frymburk – Horní Planá občas měnilo barvu od černé až po bílé “Pamukale” a bylo přerušováno jen občasnou bariérovou prasklinou, kterou jsme překonávali krokem či na efekt skokem. V Horní Plané jsme se ještě necítili na bruslení po vodě (mělo však ještě přijít) a tak jsme dali přednost přívozu a pěšky přešli do části Lipna k Nové Peci kde byl led o poznání horší a na kanadách problematicky bruslitelný. Nordicy to však zvládly v pohodě a za Novou Pecí nás příroda nechala nakouknout ještě na začátek Vltavského luhu (1. zóna národního parku), kde to bylo vedle tekoucí vody poněkud jiné pobrusleníčko. Při zpáteční cestě nám chvilkový deštíček 🙂 dal vzpomenout na Ježíše, neb naposledy to byl právě on, kdo chodil po vodě! Romantika zrcadlového odlesku realitynabídla mnoho úchvatného: zapadající slunko, sledování závodů ice-plachetnic, Eri dvakrát, Honza dvakrát… Nevšední zážitek, který ani silný protivítr na posledních deseti kilometrech nedokázal přebít. Celkem jsme ujeli 60 kilometrů, ve Frymbáči jsme byli ve dvě a ještě si dali před zpáteční cestou pivko na spláchnutí zážitků.

O.