Přechodu Krkonoš se nakonec z Nezmarů účastnil Vítek S. a Honza M. + Sníža a Mates (posily z Prahy). I přesto píši report, jako vábničku. Pro příště? 🙂

Podmínky celý víkend nebyly ideální, teplá zima beze sněhu celou akci skoro zrušila. Navíc podle přespovědi měla o víkendu přejít studená fronta se silným větrem. Nakonec jsme se přece rozhodli vyrazit a dokonce si vzít i běžky a částečně z toho udělat přejezd Krkonoš.
V pátek jsme autem dorazili do Pece pod Sněžkou, dali pivko a pak se nechali vyvézt lanovkou na Hnědý vrch. Přes les k Lyžařské boudě to šlo, ale na louce už byly jen zbytky sněhu. To nás ovšem nezastavilo a příjemným zjištěním bylo, že běžky po trávě stoupají parádně, lépe než na sněhu s klistrem :). Od hranice lesa na Liščí horu už byl zase sníh, další osvěžení jsme si daly v bufetu Na rozcestí. Před Výrovkou bylo vytáto až na asfalt, ale dál se dalo jet pořád na běžkách až k polské boudě v Obřím sedle pod Sněžkou, kde jsme nechali běžky a nahoru šli pěšky. Nahoře nádherně, krásný letní den, sluníčko, opalovačka. Pivo na terase poštovny a pak pár piv v polské boudě – podávají se se sokom (se štávou) a pivu Krakonoš to vyloženě pomáhá (co si asi o nás polští přátelé myslí, když sloganem piva Krakonoš je “tradiční české pivo” je záhadou). Sestup byl v pohodě, dál na běžkách na legendární Luční boudu. Večeře, pivko Paroháč z místního pivovaru vše OK.

V sobotu jsme zjistili že předpověď vyšla a venku je vichr, sněžení, mlha. Po snídani jsme vyrazili proti větru přes Čertovo návrší, šlo to na běžkách, ale kličkovali jsme mezi trávou a pak se prodírali klečí. Jet ke Špindlerovce nešlo, moc kamenů.  Do toho vichřice ženoucí zmrzlý déšť, dost dobrý. Na Špindlerovce jsme se občerstvili, pak šli pěšky k bývalé Petrovce a odtud jeli lesem k Martinovce. V lese nějaký sníh byl, ale málo, takže místy jsme přeskakovali kameny. Po nabrání sil na Martinovce jsme pokračovali k Labské, kdy jsme se ubytovali kolem 16 hod. Z celkové kapacity 140 hostů jsme byli jediní, trochu strašidelné, ale dali jsme pinčes, biliár, pár piv, véču a šli brzo spát.

Ráno byla vychřice ještě horší, zákaz vycházení na hřebenech. Cesta proti větru z Labské to byla opravdová hančovina. Na Labské byli letáčky, že se tam o týden později koná vzpomínka na Hanče a Vrbatu – 101 let od jejich smrti v místech, kudy jsme šli. Chvílemi jsme se obávali, abychom nebyli největší atrakcí. Za Vrbatovkou už to šlo, ale sněžení se postupně měnilo v déšť, takže na Mísečkách už jsme byli úplně mokří. Sjezd do Špindlu po vodovodní cestě – ověřili jsme si, že i přes mírné obtíže lze běžkovat i na 3 cm sněhu, který napadl přes noc a byl nacucán vodou. Ve Špindlu jsme byli úplně promoklí, na hřebeny, kde fouká, už se nám nechtělo, navíc bysme museli pěšky, jelikož kvůli větru nejezdili lanovky, tak jsme zvolili ústup. Bus v 10:30 do Pece nás zachránil.

I přesto všechno to účastníci hodnotili jako dobrou akci. Horší podmínky už asi být nemohou, takže příští ročník to bude ještě lepší 🙂

Dík parťákům, zdar V.