19 listopadu, 2018 | 
Author: Trasa: 35 km, Vidov, nad lomem, Heřmaň, k Borovnickému potoku, lávka přes Malši, Doudleby, modrozelená ke Stropnici, zelená do Pašínovic, kus po červené a pak lesem nelesem do Střížova, Borovnice, Heřmaň, Vidov, Koháč
Výškové metry: …..
Účast: Honza Mareš, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Venca, Petr Šikl, Vítek, Míra Doležel, Banán
Vyjížďku nedokončil: Stanley – do hospody dorazil jen jeho viber: “světlo moc nesvítilo, dojel jsem na Srubec a pak domů”. Váhám jestli mu nenapsat ještě defekt 🙂
Pád: Míra Doležel, Banán, Pavel Tíkal
Defekt: Pavel Kosař (váhám jestli je to jen na jednu čárku :))
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Opět se ukázalo, že každá vyjížďka je jiná, každá dokáže překvapit a nabídnout nečekané zážitky. Na každé můžeme získat nové zkušenosti a dovednosti. Tentokrát se Pavel Kosař pustil do praktického rozboru výhod a nevýhod bezdušových plášťů. Jeho techniku a jistotu ve sjezdu všichni známe, a když si bezdušáky pochvaluje, tak na tom asi něco bude. Nastraženému drátu v lese se však ani on vyhnou nedokáže. A útok drátu na bok pláště je zákeřný, ale hlavně bývá účinný. Vypadalo to dokonce poeticky, nasvícený unikají tmel v tmavé noci mi připomínal unikající vzduch z Apolla 13. S tak velkou díru si ale tmel poradit nedokáže. Pavel nepanikařil a pustil se do opravy. Do rány vpravil tyčinku z nějakého kaučuku, pro tyto případy vyrobenou a voženou, dokonce na to měl speciální nástroj. Po několika pokusech dokázal únik zastavit a vyrazili jsme dál. Bohužel jen do Doudleb, kde vyhodnotil opravu jako nedostatečnou a dal několik dalších pokusů. Obdivoval jsem jeho trpělivost, která mu nakonec došla a do pláště vrazil duši. Jestli někdo uvažoval, zda jezdit na bezdušových pláštích, tak má další informaci k rozhodování :). Za mě jen námět, kdyby se tmel dělal v červené barvě, byla by z toho krásná hororová scéna. Na kostele odbila sedmá. Trasér se nenechal zviklat tázavými pohledy a nesmělými dotazy, jestli už jako jedeme do hospody (když ji máme zamluvenou na osmou), a zřejmě v eufórii, že už mu to zase jede, vyrazil opačným směrem do divočiny. Konečně jsme se do toho opřeli (někde i o řídítka při tlačení) a došlo na pravou bajkeřinu … a nakonec zbyl čas i na závěrečné zhodnocení na Koháči.
V.S.
