Trasa: 36 km, kolem Vltavy na Maťák, Boršov, červená kolem řeky přes Dívčák, Plešovice, Zlatou Korunu, Černice k Jílkovu Mlýnu, nekonečnou lesní cestou do Markvartic.

Výškové metry: ?

Účast: Pavel Kosař, Pavel Tikal, Míra Doležel, Petr Šikl, Honza Mareš, Stanley

Vyjížďku nedokončil: 

Pád: Honza Mareš – pokus o skok do Vltavy

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: https: www.sports-tracker.com

Komentář:  Pomalu se blíží konec zimní sezóny a statistika praví, že prozatím pouze jedna z vyjížděk byla zakončena oblíbeným návratem vlakem. I přes neúčast otce myšlenky a obav některých z možného deště, to co se před týdnem v klubovně upeklo, to se také do drobečku snědlo. Stanley si do své GPS nahrál z Matrixu data a v půl páté nás Kosa připojil! Červená kolem Vltavy nás vedla téměř bezchybně až k Jílkovu Mlýnu. Tedy až na pár “déjà vu”, chyb v Matrixu v podobě mého pokusu o skok ze srázu do Vltavy, který byl naštěstí zastaven hbitým zachycením se náletového porostu. Téměř se tak nejednalo o pád, první kontakt se zemí o několik metrů pod pěšinou obstaraly opět nohy, jedna ruka stále pevně svírala řídítka a druhá se křečovitě držela do luku ohnutého stromku. K zápisu pádu ale nakonec došlo, mohlo to dopadnout mnohem hůře, k vodě s vyčuhujícími kameny nebylo v tu chvíli daleko. Před vyjížďkou i cestou došlo na lazení Mírovo, při pondělním tréninku nabořené přehazovačky. Nad keltským oppidem u Třísova bylo možné zaslechnout podivné hřmění, jehož původ nám zůstal utajen. Zato praskot Mírovo přehazovačky byl naprosto neomylně rozpoznatelný v každém dalším stoupání. Za Jílkovým Mlýnem následoval průjezd nekonečnou lesní cestou a znovu chyba v Matrixu! Chybné zabočení do prudkého kopce, které se stalo osudným pro Peťovo ořech. Hlasité zapraskání a Peťa šel z kola ven, přesněji šlapal již jen na prázdno bez záběru. Do čela byl vyslán Stanley s GPS kouzelnou skříňkou a hned na dalším rozcestí další chyba v Matrixu, levá to opravdu nebyla. Les konečně skončil a silně rozstřelená skupina dorazila k potemnělé hospodě U Kapra. Pavel otvírá dveře a hospodský s moravským přízvukem hlásí, že má již hodinu zavřeno!!! Naštěstí hospodského zdržují čtyři štamgasti a jeho bodré moravské srdce vzalo nakonec na milost i nás. Uf!!! Z partičky uvnitř hospody i  z hospodského se vyklubali přátelští borci. Egenberg “normální” i “živý” tekli proudem a k chuti přišel po domácku naložený sýr. Petka “živého” se ve vlaku nezastavila, sotva jeden dopil, už tu byla znovu. Cesta z Velešína je krátká, nádražní schody jsou tu co by dup a petka by v ruce jen překážela. Eskalátor gang znovu žije, míříme již jen ve třech do Šnitu, kde nás nechtějí, směřujeme tedy dál Lidickou až k restauraci Honner. Zde potkáváme Ondru Míku a dáváme si závěrečné pivo.

Hony