Vyrazit s kolem a spacákem jsme zkombinovali s Lojzovou akcí Vrchařská koruna Jižních Čech. Plán byl vyrazit v pátek vlakem do Strakonic a v neděli dojet na kole. Termín domluven narychlo, ale pár dobrodruhů se odhodlalo.

Pátek – na nádraží jsme se sešli ve čtyřech – Petr Šikl, Láďa (kterého jsme přemluvili v úterý, že to teda s náma zkusí), Majkl (s tím že v sobotu se odpojí) a já. Vybavení co kdo uznal za vhodné, někdo batoh, někdo batoh a nosič, já pouze nosič, vážil jsem, naložené kolo 20 kg, tedy o 6 kg navíc než na běžnou vyjížďku, trošku je potřeba si na to zvyknout, kolo reaguje jinak, ale překvapivě je jízda i v těžkém terénu bez omezení, Peťa dokonce přes klády dával bunny hop! Předpověď počasí nádherná, bez srážek, v pátek malinko zima, sobotní ráno nejchladněji, ale postupně až k 25°C.

Ve Strakonicích jsme sedli na kolo v 15 hod a vyrazili směr Volyně. Po pár kilometrech měl Majkl karambol, přední kolo zosmené (Peťa vyléčil), naražený malíček (je to tvrďák, jel dál). Až pod Mařský vrch to byla krásná cesta, nahoru jsme trošku bloudili, nejdřív zmatená značka a pak snaha jet lepší cestou, nošení přes ohradníky, kameny, tlačení přes neprostupný les – pravý bike :). Sjezd a směr Boubín, prokličkovali jsme se až k dřevěným schodům, dál jsme vedli, nesli. Láďa si vyhodnotil, že o Vrchařskou korunu mu nejde a Boubín objel, sešli jsme se na Bobíku. To už sluníčko zapadalo, takže jsme vyrazili směr Křišťanovický rybník, kde jsme měli tip na kemp s hospodou. Přes hrad Hus to bylo hustý, horolezectví s bikem v ruce, ale poháněla nás vidina odměny v restauraci, dojeli jsme ve 21 hod, už se stmívalo. Kemp jsme našli, restaurace byl stánek, kde zavírali ve 22 hod, nabídka 4 jídel – langoš na slano, sladko, hranolky s kečupem, s tatarkou. Chlapec dodržel slovo a po desáté zavřel. Jelikož už byla hrozná kosa, pivo nikde, tak jsme se rozhodli přejet kopec do Blažejovic, kde nám místňáci doporučili skutečnou hospodu. Láďovi se už nechtělo, strávil večer u ohně s partou holek (i pro nás to bylo lákavé, ale nepodlehli jsme!), čekal prý do půl druhý, jestli se ho některé zželí a vezme si ho do tepla, ale potom co zůstal u ohně jen s kytaristou, kterej řek, že tam bude i spát, šel přečkat noc do spacáku pod strom. A to se po dojezdu dokonce šel vykoupat, což všem u ohně, aby zvýšil svoje šance, řekl. Cesta potmě ve 3 se 2 čelovkama byla dobrodružná, v Blažejovicích hospoda za mostem, kterej byl zbouranej, ale otevřená, zavíračka o půlnoci. Pivo, rum, utopenec se slanýma tyčkama, chleba nebyl. Tajně jsme doufali, že zavíračku malinko protáhnou, štamgasti byli celkem v ráži, ale hospodský minutu po půlnoci řek konec a do 30 vteřin byli venku, pěkně je má vycvičený. Uprosili jsme ho aspoň na flašku Troškovy medoviny (druhá volba byla zelená) a petku piva sebou. Venku bylo naprosto jasno a neskutečná zima. Majkl objevil zastávku autobusu, kde se zdálo o něco tepleji, krásný pokojíček, malinko tvrdé spaní (Majkl pouze na folii pro přežití!), dopili jsme flašku, na pivo už nebyla síla. Takovou zimu jsem už dlouho nezažil, u svého cyklospacáku jsem porušil návod na použítí (komfort +14, limit +10, extrém -2°C), dneska jsem se dočetl, že ve Volarech bylo -0,4°C. Na kole 65 km, 1950 výškových metrů.

Sobota – od rána sluníčko, teploučko. Po silnici jsme dojeli na Libínské sedlo, potkali se s Láďou, marně hledali otevřenou hospodu (co jsme taky čekali, v 9 hodin ráno – řekl nám hospodský a šel asi vařit oběd). Definitivně jsme se zahřáli výjezdem na Libín, kde jsme posnídali párek v rohlíku. Tady se s námi očekávaně rozloučil Majkl a jel do Lhenic. Láďa se taky rozloučil, trochu neočekávaně, ale hlásil už dopředu, že projekt objíždět vrcholy ho neláká, že by si našel hezčí cestu (což je asi pravda, my na ty vrcholy ale museli). Měl taky obavy o svoji výkonost, ale to byl jediný, jel úplně v pohodě a myslím, že by to dal. Každopádně se vydal k domovu, takže jsme s Petrem dál krotit horu jeli už sami. Peťa po sjezdu z Libína zjistil, že má vytržený drát z ráfku na zadním kole (asi z nočního přesunu), neopravitelné, ale naštěstí to vydrželo celou cestu. Směr Arnoštov, na Knížecí stolec vlastní cestou + kamenitý výjezd, ten nás tedy prověřil. Sjezd k Lipnu, přes Pěknou do Pece. Pozdní oběd u Merlina (jako dycky svíčková). Přejezd pod Vítkův kámen po kanále přes Rakousko, nudných 25 km, ale asi nejlepší volba. Technický výjezd ke zřícenině a pak závěrečná bikově krásná část – sjezd k Výtoni, Kapličky, Uhlířský vrch, Vyklestilka – probíhala těžba dřeva, ale dalo se. Závěrečný sjezd a invaze do vodáckého kempu ve Vyšším brodě, konečná v 19 hod. Pár piv, koupání ve Vltavě (kurva studená), piva, rumy, večeře, 2. večeře, zákusek, … zavřeli asi o půlnoci. Celkem 112 km, 1950 výškových metrů.

Neděle – tentokrát nebyla zima (možná i tím, že jsem šel spát střízlivější a přiobléknul se, což mi minulou noc úplně nevyšlo, to sem si akorát sundal tretry), snídaně párečky a smažená vajíčka. Vyrazili jsme asi v 10 hod, na Kraví horu je to parádní, dost náročný, nádhera. Přejezd do Rožmberka s krásnými výhledy, jen jsme se nemohli dohodnout, co je to před námi za hory (pak jsme zjistili) – dál žlutou značkou bloudivkou ke kempu, odtud po modré – krpál jak kráva (hřeben nad Vltavou mezi Rožmberkem a Rožmitálem, vůbec jsem netušil, že tam něco takového je),  lesem, tlačenka přes pařezy, značka na stromech je už někde na pile, rozhodně ne v lese. Sjezd do Rožmitálu za to ale stojí, odtud na Polušku samý asfalt, ale dost do kopce. A sjezd z Polušky do Mirkovic – nekončící extáze, dále Žabař-Černice-Zlatá koruna, v kempu sme si dali oběd a dorazili to po červené kolem vody, na závěr mě málem kousnul pes u bezdomáčů pod mostem. Na Meťák jsme dorazili asi v 16 hod, že to trochu zhodnotíme. Jak jsem se dostal domu si nepamatuji, asi se o mě postarala manželka, která tam hrála volejbal. Celkem 65 km, 1500 výškových metrů.

Kdo nezažil neuvěří, parádní výlet, díky spolubikerům. A velká pochvala a poděkování Lojzovi za ideu tohohle výletu, teď už chválím, i když cestou, jestli ti o víkendu zvonilo v uších, jsme tě místama moc nechválili 🙂

Už se těším na příště.

Trasa v cykloserveru www.cykloserver.cz