29 července, 2015 | 
Author: Trasa: 68 km, Špačkárna, po pravém břehu Vidov, Nedabyle, Nová Ves, po červený Lomec, údolí Želno, Komařice, Sedlo, Todeňská hora, Něchov, Nesměň, Malče, modrá po pravém břehu Malše až do Sedlce, Římova, Doudleb, přes rechle a Plav domů
Výškové metry: 872
Účast: Ondra, Přema, Vítek, Venca, Petr Šikl, Aleš, Kory, Pavel Samec, Petr Pokorný, Venca Drbout, Koubič, Roman Farka, Sochy, Duby, Tonda, Vláďa, Míra Dvořák
Pád: Ondra, Kory, Sochy
Defekt: Koubič – tentokrát byla bombička použita správně a moc jsme nečekali, Pavel Samec – prasknutí pláště (kluci z Kanady to maj s tima kolama fakt nějak podezřele nevychytaný…)
Trackmaker: Vítek
Kulturní vložka: Prudký let rorýsúv skulil slunečný kotouč za Todeňskou horu, která se mění před našima očima v černý hřbet mnohohlavé saně, z mlhy nad potokem jako zrak védmin hledí voda a za nahou lunou krade se po mezi Klekánice, má dávná známá z dětských let. Rosa tiše padá, arniky se hořce rozvoněly, chlad bažin sahá po nohou. Šero modravě omítlo zdi osamělého dvorce, jehož náspy ovívá metlice vánku, topol ukazuje k výšinám, do hlubin míří táhlo studně. Ztiš dech, neboť andělská křídla tohoto dne naposled šumí nad krajinou, která od této chvíle náleží mocnostem náměsíčným. Což nevidíš, kterak strom v lukách mává rukama a luna podává všem věcem škrabošky stínů? K jakému reji, k jakým proměnám? Jaká tajemství prozradí tato krajina, čím překvapí duši, jež je svěřena jenom zjitřené stráži smyslů…?Tvář jurodivá se zjevuje mému očekávání a mužičky se klaní až po pás. Za ní vychází bílý kůň, neosedlaný, bez ohlávky. Ne, nikdo mne nepřesvědčí, že to nebyl bílý kůň Svatovítův, připravený k obvyklé noční jízdě. Ostatně nikoho nebylo v celém stavení a úzké okénko mezi tmavými stěnami svítilo oslnivou září svatojanských broučků…(Ladislav Stehlík:Krajina mýtu; Země zamyšlená)
Komentář: Jedna z posledních delších vyjížděk a pan Vít prostě plán už uplatnit musel! Takže odolal škarohlídství, že plán je příliš předimenzovaný, v sedm večer když jsme stále mířili směrem od Budějc ustál ataky vyzývající ke zkrácení a nakonec plán celý realizoval a ode mě má pochvalu – i já jsem mumlal a i já jsem rád, že mě zkrotil na lísavého poníka 🙂 Co se týče výletu samotného, přeznačená červená před Komařicema nás zavedla do údolí Želno, kde jsme ještě nikdy nebyli a které bývalo zároveň velmi oblíbeným poutním místem. Bohužel většinu zajímá více debata o kole, než prohlídka kapličky Sv. Bartoloměje (někteří jí jen minuli, můj výklad byl jen pro pár co se zajímají) a u pramene a studánky s léčivou vodou na oči se zastavilo jen proto, že Koubič píchnul… A jen já jsem dva prsty smočil a oči otřel 🙂 A přitom je to TAK krásný kus země. Někdy tam pojedem na jaře, jsou tam bledulové lány a jestli ty někoho nedostanou, tak už nevím 🙂 Po zajímavosti jsme v poměrně velkém počtu v sedle zdolali Todeňskou horu, na vyhlídce byl vyfocen Váš král (Král Nezmarů), všichni se mu poklonili a jelo se k Malši. Modrá z Pořešína je fakt bajkersky pěkná a prověřila technickou zdatnost skupiny – Sochyho triky chytání se stromu co pět metrů (ale nešláp si!) mě pobavily moc. Dodržování pitného režimu bylo tentokrát vyřízeno na Koháči, kde jsme mj. probrali výlet do Bujanova, čekejte v tomto směru email.
O.
P.S. Při podlézání elektroohradníku Aleš vyzkoušel, zda elektrický výboj do 3. bederního obratle může spustit ejakulaci, ale nepovedlo se to 🙂 Zato se však bál, zda neochrne a neskončí na spinální jednotce. Když jsem se s ním loučil, nohy se mu stále hýbaly, tak good luck.
