Trasa: 52 km, Meťák, Roudný, Vidov, Plav, Doudleby, Římov, a po modré podél Malše Sedlce, Pořešín, Kaplice, Louzek a po žluté do Bujanova

Výškové metry: 840

Účast: Ondra, Vítek, Venca, Eri, Petr Šikl, Aleš, Petr Pokorný, Majkl, Duby, Kocour, Ondra Míků, Honza Mareš, Koubič, Jirka Habrda, Sláva, Venca Píša

Pád: Petr Pokorný

Defekt: Ondra Míka

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: www.endomondo.com

Komentář: Další z vyjížděk “za zajímavostmi”, aneb když cesta je cíl, i když cíl je jinde než doma a sám cíl je dost zajímavý (jak jsem na ten Bujanov přišel, co? 😉 ). Na Startu přítomných 18 ks udělalo trochu vrásky ohledně dopravy (max 16 míst), ale osud to měl vyřešit sám. Kohortou jsem byl zvolen trackmakerem (když jsem si to na mapě vymyslel), ačkoliv jsem na většině trasy patřil k prvničkám (a že nás moc nebylo). Chrtům PŠ a VS jsem reálné vedení na větší části přenechal a stal se spíš ovčákem, jenž uzavíral stádo svěřených oveček v jedné stopě. Svoji one-man show jsem, kromě zařízení hospody, odvozu domu a sepsání reportu, vyšperkoval i pádem – tam jak jsme si nebyli jisti “rozcestníkem” na betonovém sloupku (šipky na obě strany). Do rozjezdu jsem nackvaknutý dal celou sílu, přední kolo však zmizelo v díře ukryté polehlou travou a já pro pobavení okolí (ale hlavně pro zápis do TGC) předvedl front flip full gas no speed 🙂 Ale k cestě samotné – oslabený Hony se vydal silničkou silnicí, my ostatní off-road. Imperativ zněl modrá značka „ultimative“ a tak si nás její magnetizace přitáhla na chvilku u Vidova a pak pevněji hned pod hradištěm v Doudlebech. Až na podjetí Římova po naučné stezce jsme se pak definitivně přimkli modré na Kladinách a drželi se jí co cajk snese. Prý mám být stručnější (ale copak to jde při tolika zážitcích?), takže heslovitě (vysvětlivky čte jen kdo chce): lávky¹, mostky, brody, klády v cestě², schody, skály, (ne)jetelná stoupání/klesání (při brave heart³), ostrá zatáčka⁴, vstupy na soukromé pozemky⁵, žebrání o vodu⁶, sruby⁷, štola⁸, studánka⁹, plavení koní, vorvanění a lachtani¹⁰, ferrata¹¹, znásilnění¹², tma na konci tunelu¹³ a kořeny, kořeny a kořeny¹⁴. Tímto způsobem jsme se dostali (bohužel už jen v osmi) až na Louzek¹⁵, což je krásné místo (snad mě nedojalo jen tím západem slunce a že už se blížil konec-cesty i sil) Usilovnou snahu části jinde zmíněné „sedmy“ o dojetí v tomto magickém počtu Majkl důrazně odmítl, takže se za soumraku loukami 8 statečných blížilo k Bujanovskému intravilánu. Kde přesně je hospoda jsme nevěděli a doufali, že to není ta barabizna u trati, na jejímž štítě zbyl z nápisu jen „..janov“. Vynecháním a přeskupením jiných písmen ve správném názvu obce bychom mohli popsat přednosti mladých dam tak vřele nás vítajících hned o pár metrů dále – toť úžasná vstřícnost, ochota a bleskurychlost obsluhy zdejšího hostince. Navíc nás tu vítali i kamarádi, kteří zvolili jinou trasu či stroj. A taky pár (štam?)hostů, u nichž jsme hádali zda jde o běžence nebo jen jiný fototyp. Po pár malinovkách občas proložených pivkem (nebo naopak) se podávala perla lokální kuchyně-přes noc tažená hovězí loupaná plec marinovaná v kameninovém lůžku s kypřeným vídeňským bramborovým knedlíčkem (pro někoho nokem) a omáčkou demi-glace. Sladkou tečkou byla jablka v lineckém županu s italskou zmrzlinou mit Schlagsahne. S kafem. Fajnšmekři ovšem s ristrettem, případně espressem i lungoem. Pan Mrkáček přijel tak akorát a v pachu nafty (z jeho cest), svíček (u cesty E55), prachu (z našich cest) dohnal svůj dravej mikrobus na Dlouhou louku, kde jsme si řekli jak to byl pěkný výlet (pochvaly čekám v komentářích 😉 ) a Adieu!

P.

P.S. jeden by řekl lehký výlet kolem vody, ale těch nemálo nastoupaných metrů svědčí o tom, že nebyl fakt (bohužel) čas ani fotit, dokonce ani pustit GPS záznam, natož se třeba vykoupat, jak jsem naivně plánoval. Ale místo se nám zalíbilo, takže kraj navštívíme nejméně ještě jednou, tentokráte přes Polušku.

Vysvětlivky:

¹ třeba nová betonová lávka v Doudlebech, ale spousta jiných typově od Maxe Biaggiho až po pár klád

² když klády naopak neslouží lidem, resp. slouží těm zlomyslným

³ Ondrovo hecířská hesla, nejetelná část dala tentokrát zabrat i rukám! A vtipná byla poznámka Eriho k ironickému dotazu – tak co, dal´s to bez šlápnutí? “já si šlápl jen dvakrát – na kole..” 🙂

⁴ je “ta” zatáčka horší cestou do kopce nebo opačně?

⁵ i přes přísný nápis byla ta paní ale hodná, co?

⁶ mělo nám dojít, když pán z chaty v pustině omlouval kvalitu vody co není pramenitá, ale “chlorovaná”, že to není omluva, ale sdělení, že si jí taky odněkud přivezl, kde by se tam vzal řad…

⁷ aneb edukační okénko o nákladech a ceně takové (novo)stavby

⁸ aneb edukační okénko o průzkumné štole k římovské přehradě

⁹ aneb edukační okénko o tom, že každá voda je (jednou) pitná

¹⁰ aneb způsoby koupání se lidí co jsme míjeli, zatímco oni nás asi moc nechápali

¹¹ jedna ruka pevně drží řetěz, druhá kolo a tretry kloužou po kamenech-olé!

¹² aneb opíchání od vosy bodavý (Ondra), od ostružin (Majkl) a asi všichni od kopřiv

¹³ prořezávka mladým lesem akorát tak na šířku kola a výšku postavy, při stmívání magické! Real twilight!:-)

¹⁴ oblíbený neuralgický bod některých tvrďáků, ale celobrko si nekoupí..;-)

¹⁵ nejen Louzek ale i romantika Pořešína stála za to, ostatně cesta po hradech a hradištích byla jedním z mott vyjížďky.. a vůbec, víte o Zemské stezce po hradech a zámcích od Malše k Dunaji?

P.S. od Ondry

Já můžu psát do reportu, já mám oprávnění! 🙂 Za mě musím říct, že ačkoli jsem měl po 3 dnech na silnici trochu necyklistickou náladu, právě typ tohoto výletu mi ji zachránil. Já mám rád kořeny (i na hardtailu!) nošení mi nevadí a posekaný ruce od trnů a kopřiv zvyšují mou atraktivitu u žen 😉

A již v Bujanově jsem si notoval:

Servírka co tu točí není vůbec líná, ze zvyku jí čumím do klína

jí to vůbec nevadí a mě chytá slina, tak se mi zdá že tu dneska bude ještě psina!

P.S. od Honyho

Trochu o mém sólo silničním švihu.

Pro letošní rok mi zřejmě nebylo přáno, osud mi nadělil těsně před Silničním výjezdním zasedáním nefalšovanou angínku, s léčbou pomocí ATB. V úterý ráno jsem nabyl dojmu, že i přes probíhající léčbu jsem schopen dojet na start a nejspíše v kategorii “C” vyjížďku dát. Odpolední horko a slabost v nohu mne ale zlomila, situaci jsem přehodnotil a jako správnou volbu zařadil test klasicky lepených zbrusu nových galusek na svém silničním oři. Cíl zněl jasně, lehoulince protáhnout nohy, nezapotit se, vyhnout se přímému slunci a v cíli odolat nadměrné konzumaci alkoholu. Především ale potěšit srdce bikera. Opotil jsem se už při oblékání dresu, na startu mne pak málem probodl káravým pohledem “doctore” Eri a výstražným slovem pokáral, v užívání ATB zkušený Ondra. Kluci, vím, nebylo to z mé strany zrovna nejzodpovědnější rozhodnutí riskovat zdraví, ale pevně jsem věřil, že to mám pod kontrolu, jsem však potěšen vaším zájmem. Eliminovat pobyt na přímém slunci, tak s tím jsem snad ani nepočítal, zato držet konstantní výkon, nezadýchat se a v závěru se odměnit jen malým pivem jsem téměř dodržel. Cestu jsem zvolil v duchu kopírování modré jak jen to půjde, tedy: Roudné, Plav, Doudleby, Římov, Branišovice, Mokrý Lom, Ločenice, Svatý Ján, Chlum, Malče, Smrhov, Bída, Přísečno, Blansko, Kaplice, Omlenice, Bujanov. Pro první větší stoupání v Plavu jsem zařadil (34 x 28) a ukázkovým šlapáním do kruhu vystoupal bez jediné kapky potu v tváři nad Doudleby. To samé jsem aplikoval po zbytek vyjížďky do všech stoupání. Bylo to sice psychické utrpení, můj útlý plnokrevník BMC na Zipech 202 se zbrusu novými galdami, o váze těsně přesahující 6 kg, jakoby říkal: “Hony, máme na víc, neflákej se, šlápni do toho, poletíme jako vítr”. Ne, ne, nepodlehl jsem tomu a raději se kochal ubíhající krajinou. Průměr 19 km/hod mi umožnil dokonale shlédnout otevírající se výhledy přede mnou, které jinak zůstávají bikerům v balíku zapovězeny. Těsně přech Chlumem, kde se modrá sbíhá s asfaltem jsem vyčkával na MTB peloton, ale marně. Znenadání se z lesa vynořil Ondra Míka, kterého defekt definitivně připravil o možnost dojet ve skupině. Po krátké debatě, že chce stihnout pivo v hospodě a pojede tudíž již jen po asfaltu, jsem ho přesvědčil, že by byla věčná škoda nedojet po modré alespoň do Kaplice. Já sám bych to tak jistě učinil. Ondra odbočil na modrou a já pokračoval dál po asfaltu. Nádherný západ slunce a vlahý větřík mne provázel až do cíle. V hospodě, jsem pak zaznamenal několik dalších káravých pohledů, kam že jsem to svého kamaráda vyslal, šeří se a on tu ještě není. Naštěstí dorazil se ztrátou deseti minut na hlavní peloton. Nakonec i já natočil 53 km a musím přiznat, že ač ve značně pomalém tempu, je to s ATB veliký zápřah. Byl jsem vážně rád, že to mám za sebou. Naštěstí kvalita občerstvení a obsluhy okamžitě vymazala pochyby nad správností předešlých rozhodnutí.

Byl to krásný výlet. Peťo, dobře jsi to zorganizoval. O zážitky je dobré se dělit, o délce a formě sdělení není třeba polemizovat.

Hony

(fotky se servírkou v rámci vřelého loučení myslím existují, jen je sem NĚKDO zřejmě nechce dát) – Neboj, všechno bude, loudím fotky od Eriho.

2 Responses to “20. etapa 11.8.2015 – Modrá do Bujanova”