Trasa: 56 km, po pravém břehu Vltavy Hluboká, volnočasovým parkem u řeky v Zámostí k pumptracku, poježdění na pumptracku, Majklovým sjezdem tentokrát nahoru k Poněšické oboře, kolem obory do Chotýčan, po žluté kořenovce k oboře, mohylové pohřebiště na vrchu Baba, ukázka pozůstatků po Drahotěšickém křemenném valu, zelená do Vlkova, Poněšice, k řece, Jelení skok, Zámostí, opětovně hrátky na pumptracku, po pravém břehu domů

Výškové metry: 545

Účast: Ondra, Vítek, Venca, Eri, Aleš, Petr Pokorný, Majkl, Kocour, Honza Mareš, Koubič, Přemek, Pavel Samec, Kory, Vláďa, Tonda, Honza Mikolášek, Roman Farka, Láďa Benhák, Venca Drbout

Pád: nikdo

Defekt: Koubič povolená řidítka

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Dlouhodobě miluju oblast Poněšické obory, jenže mi při návrzích na výlet v tu stranu vždy přispěchali škarohlídi s poznámkama o předlouhém nudném úseku příjezdu Ševětínskýma rovinama a nudným asfaltem od Poněšic na Hlubokou, tak jsem si řek, že pokud jedno z toho dokážu vynechat a přidám pár zajímavostí, MUSÍ se to líbit prostě každému. A proč chodit z rozřešením kolem horké kaše – podařilo se mi vynechat roviny před Ševětínem a plán jsem tak zcela splnil a líbilo se to bezezbytku všem 🙂 Na počátek cesty jsem zvolil “Majklův sjezd” k Poněšické oboře, ale abychom zaměnili hrozící krev za o mnoho přijatelnější pot, zvolil jsem směr horekopcom. Po přejezdu k Chotýčanskému nádraží už začala pravá nefalšovaná krása žluté turistické kořenovky, pěkně oslizlé po proběhlých deštích, ze které zářily oči úplně všem (jen těm co cestu označili za “anální výprask” zářili asi z jiného důvodu). Poté jsem to novinkou nasměřoval k Vitínu a věděl, jak vše objet po polňačkách, ale vidouc krátce střižené strniště, a představujíc si ty protáhlý huby při jízdě po poli, jsem zavelel do pole a Eri cedíc skrz zuby: “Nevím kolik let tohle ještě vydržím”, mě spolu s ostatními následoval. Po polní onanii jsme dorazili k prvnímu bodu zájmu: mohylovému pohřebišti (opravuji mnou podanou informaci o době vzniku: jedná se o slovanské mohylníky z raného středověku (8. až 9. století) po 50 až 80 mohylách, uspořádaných do západovýchodních řad, když největší mohyly mají 4 – 5 metrů v průměru a 2 metry na výšku a panuje domněnka, že sloužily k pohřbívání nemajetného venkovského obyvatelsta). Více např. na stránkách dalšího člověka, kterého toto místo uhranulo: MOHYLY VITÍN Po kratičkém úseku přišla další “zajímavost”: bývalý Drahotěšický křemenný val, což byl křemenný val, který dosahoval na délku 3 kilometry a měl mocnost okolo 10 metrů. Vytvořil se z druhotného brekciovitého křemene. Významnou dominantu pro celý kraj představoval ještě na počátku 20. století, ale v období mezi světovými válkami došlo k intenzivní těžbě. Proto se dnes proměnil jen v koryto s vystupujícimi skalkami a to, co jsem ukazoval, byla vlastně strouha v zemi vinoucí se lesem 🙂 Samozřejmě že jsem po svém výkladu zase dostal pár výtek, neboť křemen přece nemůže vyvřít na povrch “jen tak”, to by se přece rozlil, ale může vyvřít jen do pukliny pevného okolí, které časem zvětrá a obnaží již zatuhlý křemen… Díky za veškeré info a opravy pánové, my budem dík vyjížďkám tak chytří! Každý známe něco a každý se chce o znalosti  podělit 🙂 Po projetí kolem zbylé části obory jsme se dostali k třetí a poslední zajímavosti Jelenímu skoku, kde jsme se společně vyfotili (škarohlídům o mé informaci, že skála slouží k lezení připojuji následující foto: JELENÍ SKOK a upalovali dom – tentokrát byla snaha o udržení formace i ve zvlněném terénu celkem (až na některá individua) úspěšná. Že by?

O.

P.s. U Nezmara se toho probralo mnoho ale víceméně vše je nepublikovatelné, tak jen po mnohých výtkách opravuji svůj blud ze silničního zasedání – traktor má obsah motoru více než litr (od 3,5 litru vejš) což je sice na tu sílu co má stále poměrně málo, ale vše je možné díky vysokému krouťáku, který způsobuje nízkou kadenci otáček, jak nadšeně po čas vyjížďky Roman předváděl: (velmi p.o.m.a.l.u. vyslovováno) BAF, BAF, BAF, BAF. Po názorné ukázce to bylo už všem jasné 🙂

3 Responses to “21. etapa 18.8. 2015 – Za novými zajímavostmi v okolí Poněšické obory, aneb mohylové pohřebiště, Drahotěšický křemenný val a Jelení skok”