Druhý ročník “nezávodního poloorientačního MTB happeningu” se v sobotu konal na Javorníku jakožto Javornický pazdřivec, a to pod heslem “kdo se bojí nesmí do lesa!” 😉

Ještě týden před závodem to vypadalo na masivní výjezd Nezmarů, ale nakonec se nás sešlo pár a tak jsme si mohli říkat : je nás málo, ale samý dobrý 🙂 . Z Nezmarů, skoro Nezmarů a přátel Nezmarů jsme se sešli já, Eri, Petr P., Roman F., Láďa, Milan.

Já dorazil v sobotu, ale už páteční akce prý stála za to. Na start se postavilo 69 bikerů, balík vyrazil docela v poklidném tempu, vzali jsme to od konce a postupně se propracovávali vpřed, jel jsem s Erim na doslech, s Romanem jsme se potkávali, Peťa to jistil pár minut za námi. Na Kašperku jsme se s Erim dokonce ocitli v čele, když nás nějakej turista poslal do lesa, že tam před chvíli jelo 20 závodníků. Rychle jsme vyhodnotili, že tam asi opravdu jeli, ale spíš to bude jinudy a jeli po štěrkové cestě na Kašperky – to se ukázalo jako správná trasa, ti co zahnuli do lesa se vraceli, vedení jsme neudrželi, v kamenitém sjezdu nás všichni předjeli. Sklesali jsme až k Otavě a odtud stoupali na Sedlo. Pod Sedlem v Albrechticích pár lidí sedělo na pivku, moc se nám do toho nechtělo, hlavně kvůli následnému výjezdu. Nahoře jsme se sešli já, Eri, nějakej klučina a po chvíli dorazil Roman. Trať se rozdvojovala na enduro a brutal sjezd, borci na checkpointu podle toho nabízeli pivo nebo zelenou. Dost nás překvapila informace, že jsme na 3.-6. místě. Jeli jsme s Erim enduro sjezd, dále infarktové stoupání po louce, kde jsme dohonili Romana, který ze Sedla odjížděl až po nás, ale vzal brutal sjezd. Ve výjezdu na Ždánov mě začaly brát křeče, takže se mi postupně všichni ztráceli a nakonec jsem byl rád, že jsem dojel. Eri ukázal co má v nohách, ve výjezdu na Královský kámen setřásl ostatní, na checkpointu že na nás počká, ale borci z kontroly na něj nevěřícně koukali, jestli není blbej, že je 3. ať kouká jet – tak jel a byl na bedně – čas 3:21, 46 km, 1400 výškových. Roman 4., já 6., Petr P. 21. místo.

V cíli bylo krásně, uvolněná atmosféra, pivíčko, klobásky, stejky, promítání, tombola, trial show. Moc podařené. Taky jsme testovali e-biky a klucka, myslím, že tam všichni skončíme. Kdo je náchylnější na závislosti, ať to raději ani nezkouší. Večírek začal hned po dojezdu ve 14 hod, tak sem se ani nedivil, že mě došly síly před půlnocí a šel jsem spát, naštěstí na louku u sociální léčebny (jak příhodné). Láďa s Milanem spali na hřišti a ráno si stěžovali, že večírek šel s nimi i do spacáku, soundsystémy prý utichly v půl páté.

Nezbývá než doporučit všem, i jako rodinný výlet. Pár odvážlivců bylo i s rodinami, dokonce vyslali potomky do dětských závodů (Nezmarčata na fotkách) a myslím, že se všem líbilo. Moc pěkná organizace.

díky organizátorům a příště? … tak určitě.. 😉

Zdar V.

P.S. od Petra : nezbývá než se připojit ke gratulacím organizátorům, ale i borcům z první desítky(Eri na bedně-hustý!). S ohledem na to, že má jít o jeden z nejnáročnějších MTB podujatí (česky eventů) v rámci republiky, klobrc dolů, např. Vítek si prý (a není důvod zrovna jemu nevěřit) ani jednou nešlápl. Já si šlápl asi 10x, ne vše šlo vyjet a sjet. Asi mě rozhodilo, že před sjezdem po červené se podávala zelená, to by měli organizátoři vylepšit. Jinak jsem si to užil parádně, supr tratě, které daly vzpomenout na VZ Sušice, krásné počasí (na rozdíl od VZ). Pár slovy: těžký, ale krásný. Z pověrčivosti jsem si vzal startovací číslo 42 (moje šťastné číslo je 24) a pak karetní partii na trati s pokerface dohrál na symbolické pozici 21 (oko bere). Nebylo to jednoduchý, páč klucí místní asi mají menší pud sebezáchovy (nebo jen míň dětí) a tak jsme se vzájemně předjížděli-já je do kopce, oni mě s kopce, párkrát(2x) jsme se ztratili-to byla asi taktika domestiků-se slovy „jede se tudy, já to tady znám…“ zřejmě vylepšovali pozice svých lídrů 🙂 , cestou jsem se stihl i kochat výhledy, defekty ostatních a ke konci i souputníky válejícími se v prachu u cesty v sevření křečí (to první, možná i oboje je, jak víme, chyba jezdce), čemuž jsem se zkušeně vyhnul a kýžené místo s pro mě nečekaně pěkným časem pod 4hod udržel-no, nějak jsem se pochválit musel 😉

2 Responses to “Javornický Pazdřivec 22.8.2015”