Trasa: 33 km, sprint na Borek, Borecká rokle, pochůzka podél kolejí na Hlubokou, pochůzka kolem kolejí zpět, Borecká rokle a sprint domů
Výškové metry: 584 m
Účast: Ondra, Venca, Vítek, Eri, Honza Mareš, Přema, Majkl, Kocour, Pavel Tíkal, Vráťa, Kory, Aleš, Pavel Samec, Petr Šikl, Petr Pokorný, Banán, Vláďa AS, Jirka Habrda, Venca Píša, Sochy
Pád: Aleš 2x, Ondra, Eri, Banán, Vláďa AS, Venca Píša, Sochy tzn.: REKÓÓÓÓD a to jak v počtu pádů za vyjížďku celkem, tak v počtu osob, které hají udělali
Defekt: A při tom všem Saigonu Přema utrh´ kapsičku!!!!
Trackmaker: Hony Mari
Komentář: Na Startu jsem si myslel, že mám vymyšleno do Hodějc, svěřil jsem sel Honymu který nadšeně souhlasil, a počal rozvíjet své nadstavbové plány pro vyjížďku ze kterých však vyplynulo, že si splet Hodějce s Hrdějicema, no ale co, já chtěl klábosit a tak zůstali Nezmaři na pospas Honymu. Každý kdo trasuje, má už vlastně to své rodinné trackmakerovské stříbro, na které mu ostatní nešahají (já Volešek, Peťa Pokorný Pulmon atp. 🙂 ) a Hony to stříbro už myslím také má! Někdo 😉 si myslí, že to byla pomsta za minulou vyjížďku, kde jsme FURT jen jezdili a někomu se prostě líbí, že klábosí a při tom se hejbe (já). Vyskytly se sice úvahy, že trasa by pro většinu manželek a přítelkyň nebyla ani hezkou procházkou bez kola, ale my jsme kluci odolní a technika se trénovat musí. Nevím, jestli ale podvědomí některých nevyslalo skrytý protest, neb se začalo poměrně houfně hajat. “Vybral jsem si ve sjezdu asi špatnou stroužku” (Sochy), “Počítá se, když jsem se jen opřel o zem loktem?” (na zádech ležící Aleš), “Já hned v tom nájezdu na začátku jsem si ustlal, aby už to bylo bezpečně za mnou.” (Banán) a tak dále, a tak dále. Pád jsem prej měl nakonec i já a to jsem se země nedotknul, neb jsem si pohajal na Honym a jeho kole (jako výraz ocenění za kvalitní trasu). Těsně před koncem to už Eri nevydržel a jel si prej před hospodou trochu zajezdit. Asi když je ten úterek, nebo co… Kory pak psal, že se perfektně projel cestou domů na Srubec 🙂 Hony, své stříbro chraň, já Volešek taky nepustím z rukou.
O.
K tomu douška z poznámek Petra P. : Eri mi cestou šeptnul-jak jsem šel z práce, tak jsem si myslel, že už to horší mám dneska za sebou..a aby toho nebylo málo, u Nezmara na něj jakousi “náhodou” vyšlo jakési nejmenované nepitelné pivo, které, nechtíc dmýchat konflikt, šel nenápadně vylejt na dvůr, pak tomu dal ještě jednou šanci a pak si už objednal lahvovou plzeň cedíc mezi zuby:že bych si ještě objednal párky? 🙂 Následnou Zdendovo přednášku o vysoké kvalitě jím stáčeného moku, kterou jedině naše skupina nedokáže docenit, jsem utnul dvojí objednávkou jégra, čímž jsem dal zapomenout na všechny štresy toho večera (a případně i nadcházejícího rána na toaletě) a taky na mojí čtyřicítku, která je od neděle minulostí.
P.s. K dnešnímu okénku se myslím hodí jemná lyrika vybraná s ohledem na charakter prožitku. Za povšimnutí též stojí netradiční rozmístění veršů v rámci strofy 😉 (tato poznámka vychází z mého přesvědčení, že už lehce zušlechtění jste!) NZU:
Citlivá chůze, procházení
okolo plotů, řek a míst,
kde bolí každé prudší slovo,
kde poddávám se nad olovo,
do ohně mizím, do kamení,
abys už mohla číst.
videa : bezmozek, živitel rodiny, technika Vítka, lesní práce
Fotky a videa jsou vynikající. Především to převádění rokle, kdy jedna skupina teprve svádí dolů a druhá již tlačí do kopce. Video “lesní práce”, nemám slov.
Přidal jsem fotku Peťana odpočívajícího u stromu a pohled z věže zámku Hluboká, který zabírá téměř celou lokalitu naší vyjížďky.