Trasa: 44 km, Rožnov, jez Pláňat, Březí, modrá Kotek, Štěkře, Černice, červená, Mirkovice, Malčice, osada Včelíny, Věžovaté Pláně, Poluška, vzhůru neznámu, býv. Rojov (ohrada s jeleny Sika), Krakovice (úžas), Zadní Kruhová, býv. Chudějov, býv. Svinihlavy, Bujanov a vlakem domů

Výškové metry: 868 m

Účast: Ondra, Vítek, Eri, Pavel Samec, Tonda, Petr Pokorný, Aleš, Majkl, Pavel Tíkal, Banán, Duby, Kory, Kocour, Vráťa, Peťa Jiřička, Koubič, Vláďa,

Pád: Ondra, Majkl (2x), Toník

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek

GPS: žial Bohu, pokud nemá Aleš, nebude

Komentář: Klucka, včera to bylo… Prostě NEJLEPŠÍ! V mém, ale myslím nejen v mém, srdci jasná volba z letos doposud odjetých vyjížděk. A to se mi do ní ani moc minule nechtělo 😉 Včera na Startu jsem však byl mentálně nastaven a byl jsem hrází škarohlídům “nemáme to domluvený a vůbec jestli bude otevřená hospoda” a tak se Vítek nakonec přeci jen jal po počátečním bajku sáhnout k prostředkům pro něj pouze trpěných – pálit od Kotku asfalt až do Černic! Vypadal na asfaltu jak zdechlina (přetrénován?), ale byly to jen mimikry. Jakmile se najelo za Mirkovicema do terénu, už jsme ho neviděli – hodný chlapec ale čekal :-). Napřed lehounké mazlení s křišťálovou čistotou Jíleckého potoka (Vítku, příště se teoreticky lépe připrav, na odbývačku “Asi Mirkovický potok, ne?” jsem neskočil a sám si našel), pochvala od místních v Malčicích jaké máme krásné dresy, úžasný stoupák vyjetým úvozem ke Včelínům – díky Vy vozkové, sedláci, kravičky a koně co jste po stovky let újezd prohlubovali Po Polušce, zatímco my chvíli láskyplně hladili dozrávající klas, Vítek počal koukat do mobilu a bylo jasné, že opouštíme zaběhlý pořádek turistů – značené trasy.  Ta místa která jsou uvedena v popisu cesty, jsem samozřejmě neznal, ale bylo jisté, že krása kraje byla již kdys porobena pracovitými lidmi (dobrá, pracovitými Němci) a ani za 60 let nejsou stopy vymazány. Samozřejmě jsme i malinko sešli z cesty, ale odměnou byl nájezd zadními vrátečky do statku Krakovice, který nám vyrazil dech (viz fotogalerie) a tvrzení majitelů o první písemné zmínce z roku 1281 člověk věří (kdo na netu hledá, najde!). Bujanovská hospoda zář z tváře nezahnala, vlak z Lince překvapil svým komfortem a i na Vatík v CB došlo. Nádhera!

O.

P.s. Příště se vyjížďky neúčastním, tak to kluci ve zdraví s myslí čistou přežijte, Eri větří pilníka a plánuje něco extra dlouhého, neb to začíná vypadat, že za dvě neúčasti kápne pilník a bude tahanice o najeté kilometry. BOJ tedy hoří naplno. Vidíš, vidíš, Vendo, co jsi způsobil svou již druhou neúčastí 😉

P.s. Ještě bych chtěl vyjádřit velké politování nad úrazy, které kosí Nezmary a vyslovit přání: Již dost! Honyho eskapáda byla již popsána, a dál jen stručně – elektrická sekačka “made in urob si sám” prostě nemůže přinést nic dobrého (Přema) a jezdící dveře v kopci zaparkovaného auta také umí nadělat s prsty pěknou paseku (Peťa Šikl). Brzký návrat nejen na kolo, přeje zatím (jen) na těle nepoškozená část Nezmarů.

NZO: Kdo bude psát příště report, nesmí zapomenout na zušlechťovací okénko. I dětská básnička nám všem kdys posloužila a tu zná přece každý. Nebo dojde na těžký kus? 🙂 V souvislostí s dovolenýma pro Vás posílám jedno lyrické pohlazení, i když má motivace je jiná :-*

S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu

Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova

Pojedem spolu já a ty
vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty

Krátké video z vyjíždky ke shlédnutí ZDE

4 Responses to “14. etapa 28.6. 2016 – Bujanov přes Polušku”