4 října, 2016 | 
Author:
Postřehy od Petra P. :
Váhal jsem do poslední chvíle, já se rozhodně na nějaké silniční pretěky necítím, ale když by se to pojalo jako společná vyjížďka s přestávkami, kocháním, refreshem (když jsou přeci měřené jen “malinkaté” úseky a nikoliv celá trať), a čekalo by se na mě, tak jsem byl pro. Druhá motivace byla udělat něco pro PR týmu. Takže bych klidně jel i tu krátkou (podmínka, aby byl složen team), ale nabídl se Ondra Míka, asi že když je start až ve 13hod, tak by nemusel z Maximu nějak extra spěchat 😉
Se svou účastí váhal ještě více Peťa Šiklů, který nakonec přijel, ale bylo vidět, že s ním virozka dost cloumá. Měl s sebou i parťáky, se kterými chtěl jet pomaleji. V první časovce na Kleť, která se jediná našemu želízku Honymu počítala do teamové soutěže, jsem se chtěl hecnout a jel jsem mu špic, jenže jsem to nevydržel ani na kraj lesa 🙂 Konečně, došlo mi, že mu mohou jet i jiní, stačí se jich držet, ne? 🙂 Dohoda byla, že se nahoře potkáme, případně se slíknem nebo oblíknem, napapáme, napijeme a tak. Nahoře nikdo nečekal (třeba jeli kluci(=Hony+Aleš) vytočit nohy někam do lesa?), tak jsem zvolnil a koukal mezi stromy. Dojel mě Peťa Š. s jeho partou, zašpásovali jsme, já slezl z kola a psal sms klukům (páč mi bylo blbý je tam na mě někde nechat čekat), že sraz Chvalšiny. Ve Chvalšinech jsem si projel náměstí, oni nikde. Tak jedu dál. Slejzám znovu z kola, tentokrát na Rohách a píšu další sms. To už mě drobet začíná nasírat, že jedu celou dobu sám, tak jsem docvaknul partu týpků před Brlohem, a říkám si, že když já jim můžu jet špic, tak to asi buhvíjaký tempo není a tím pádem mě kluci, jsou-li za mnou, dojedou. Jo, prdlajs. Vysmátý, najezený, napitý na mě čekali až v Horní Planý a s typicky nezmarským přístupem-“tak jsme všichni, můžeme jet”, sedali na své stroje. Naštěstí počkali, tak bych jim tímto chtěl poděkovat za společnou vyjížďku 🙂 To, že mi nakonec ujeli i autem a nechali mě večer v Krumlově, to ani nezmiňuju 🙂 Ještě se musím holt učit (a nejen jízdu na kole) 😉 Ale k věci – trasa pro mě akorát, celkem fakt na pohodu (křeče mě chytly až v Kozlovně), počasí ideální, stihli jsme si i objednat na Kleti a o to vlastně hlavně šlo. Erimu velká gratulace, top klasa. Když si dáš před každou vyjížďkou kilo, můžeš s náma ještě pár let jezdit 😉 A že jsme dosáhli skvělého teamového úspěchu, je krásná třešnička na dortu ve tvaru BGF růže. A všem také patří díky za účast v charitě (startovné proto nebylo úplně levné), ale když to jde na ty kozy, tak to/ty my rádi 🙂
Postřehy od Džonyho:
Tak letos to vyšlo parádně, aby se sjíždělo z Kletě 1.října krátký krátký, to myslím není úplnej standard! Klika velká, přijít ta fronta o den dřív tak strávím sobotu v hospodě místo na kole…
Eri reprezentoval Nezmary víc než důstojně – no od začátku fear tahal, v první Kleti mě trochu znervóznil páč vypálil jak raketa a už se mi nepodařilo ho stáhnout a v naší celkem úderné Ski-Bike Radotín skupince kde jel vítěz a vítězka dlouhé a 6. úplné, na pohodičku dojel do cíle :-). Za Horní Planou trochu sejčkoval, že kratší trasa by mu slušela víc a že si píše svůj vlastni příběh, aby následně před posledním úsekem rozjel lehkou psychologickou válku a přesvědčoval mě, že už se mu zase jede dobře :-). Zkrátka Erimu slušela trať pro dospělé náramně a příští rok bude určitě stát zase s náma na startu, kdepak nějaká dětská trasa!
Já jel první úsek konzervativně, tak abych se nepopravil jako minulé ročníky, kdy jsem se z toho už pak pořádně nedostal, Arnoštov se obětoval ve prospěch týmu a dotáhnul kluky a Šárku na 1 to go a pak vykysnul a závěrečnou Kleť si prásknul tak, že jsem si nahoře upliv a byl pak tak mimo, že jsem v cíli už jen seděl na zemi a vůbec mě třeba nenapadlo si s Erim pogratulovat, vyfotit se a rozloučit :-).
A večerní kalbička taky výborná, někdy v jednu jsme potkali ještě Peťu Šikla a dali drink, no proste GranFondo řadím overall k top akcím sezony!
Akorát ten sjezd z Malšína do Frymburka nechte opravit!
Dz.
Postřehy od Honyho:
Kluci, všechno je to pravda, byl jsem u toho, tak za mne jen: “Super kolo jako nikdy!”
