Trasa: 51 km, Meťák, Boršov – Březí, Kotek, Hvízdalka, Pozděraz, Čertyně, Záluží, Gabreta, podél řeky Zlatka, Věncovka, Chlum, Krnín, Milíkovice, Kameňák, Mohyly, korýtko, Včelná a dom

Výškové metry: 793 m

Účast: Covid-19, Ondra, Venouš, Honza L., Marek L., Vláďa, Kocour, Vráťa, Honza D., Honza M., Víčko, Aleš, Kuba J., Přema, Hony, Venca Drbout, Víťa S., Majkl, Sochy, Pavel T., Zdenál, Bivoj,  Víťa K., Jirka Z., Petr P.

Pád: Marek L. – 2x kvůli spdéčkům a jednou z vyplašení, že se mu ztratil otec 🙂 (zase se našel!)

Defekt: snad ne

Trackmaker: Ondra, ale těch trasérů nakonec bylo o dost víc…

GP: https://mapy.cz/s/cenedeleha

Další jezdci : https://mapy.cz/s/comuhomeke

Komentář: Z počáteční euforie minulého reportu způsobené z velké části tím, že moje tělo potřebovalo radost nad rámec karanténní šedi a tak se prostě radovalo upřímně a ze všeho, dnes při psaní dosedla chmura. Absence zpětné vazby. Jel jsem sám, schválně co nejdřív, aby vše čekalo na jezdce v jakoukoli denní či noční dobu, cíl vytyčil, zajímavost na prezenčku přihodil, nový způsob trasování se naučil, novinku do trasy zařadil a … Jel sám, s nikým nemluvil. Jel někdo v mých stopách, zanadával si někdo jak je to kokotská cesta moc/málo do kopce, moc/málo terénem, byla trasa z map.cz vůbec k něčemu, přečetl někdo zajímavost? Kdo ví. Snad 24 kusů je odpověď!

Tak a teď na veselejší notu. Vymyslel jsem obětiště abychom drobností přispěli jako prosbou k brzkému konci stavu izolace a nečekal jsem, jak moc se to setká s úspěchem. Peťa P. dokonce navrhoval, že doveze syna, ale matka dítěte se to zřejmě dozvěděla a tak nebylo ani dítě, no a nakonec ani Peťa (oprava, po dopsání reportu se zjistilo, že se Peťa vysmýkl a s nocí dorazil). Můj jidáš vzbudil mnoho asociací a “záhadně” se ztratil již s prvními účastníky (účast je shora psána chronologicky). Věřil jsem ještě, že libá vůně nalákala srnku, ale když jsem postupem času na fotkách viděl, jak se ze zabalených sušenek Oreo stávají nezabalené sušenky Oreo a je jich tam méně než bývá obvyklé a každý druhý je vlastně zachycen při focení něco konzumujíc a ačkoli se všichni dušují, že něco přivezli (ponejvíce traťovky, neb nic jiného po kapsách neměli…), na fotkách obětní kopice jídla nepřibývá a nepřibývá… Ani nehádám, jak dopadlo pivo v plastové láhvi, se kterou se hrdě fotili Bivoj a Zdenál. Zřejmě mok rituálně obětovali a na místě samém nechali jen plastovou láhev (kluci, napište, že to není pravda!). Takže ač mi Bivoj radil, že když už jsem dokázal takhle nepozorovaně uspořádat potravinovou sbírku, měl bych tam o víkendu s dětma skočit na oběd zdarma, vím, že bych byl napálen! Ale snad obětované v prospěch Nezmařích bříšek povede k cíli. Držme si palce. 

O.

P.s. V galerii je též návod a důkaz, že můj záznam trasy v mapách.cz je využitelný i pro “Generation next”. Milí spolunezmaři, kteřá žijí v přítomnosti, zatímco já ještě v minulosti, můj záznam si můžete nahrát ve formátu GPX do svých hodinek, mobilů, navigací, budíků, kardiostimulátorů – no prostě do všeho, co umí GPX. A taky KLM (doteď jsem myslel, že to je letecká společnost…)

NO: Edukační okénko míří na první obětinu: jidáše. Stanley tuto tradiční pochoutku označil za loupák (sic!), Venouš si myslel, že Jidášem má být on, ale ne, ne ne. 

JIDÁŠ: sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Svým tvarem mají připomínat svinutý provaz, na němž se oběsil apoštol Jidáš poté, co svým polibkem zradil Ježíše a zapříčinil tak jeho zatčení. Zavinutý tvar jidášů spolu s medem, kterým se ještě horké po vytažení z trouby potírají, symbolizují plodnost a hojnost – tradiční charakteristiky jara. 

Pár slov od PP : Nějak se nedaří, minulou vyjíždku mi málem neuznali a tuto jsem neprošvihl jen těsně. Ale pozitivně – Ondro, udělám ti radost, opravdu to byla kokotská cesta. Ta louka za kempem ve Zlatce (po směru toku) a dále. Já blbec ti poradil jak tu mapu dostat na web a pak sám koukáním do ní málem přijdu o mobil, který mi vypadl z kapsy. Naštěstí mám a) skvělé kamarády, kteří pomohou, b) kliku, že jsem je potkal, c) iPhone, který se dá najít na 8 hektarové louce pomocí jiného iPhonu – přesnou GPS lokalizací nebo např. dálkovým přehráním zvuku na telefonu. Díky Steve! Ztrátu telefonu jsem zjistil kousek před cílem, takže zpět, pak směr cíl, pak zas cuk tam, cuk zpět a zase tam. Moje trasa (v GPX i KLM) připomíná trochu přerušovaný sex. Nakonec to klaplo a vrchol dosažen, i díky ochotě Jirky Zibury, který měl (na rozdíl ode mě) jak baterku v mobilu, tak ve světle a ještě i morál mě doprovodit. Díky, díky všem.

To místo je asi fakt ovládáno neviditelnými silami a ty si hrály se mnou celou cestu. Opakovaně mi skákala zvěř do cesty, v Doudlebech na letišti mi přistávalo letadlo nad hlavou, těsně před domovem zase vrtulník (u nemocnice), a to za svitu superúplňku. A do toho ten mobil, už oplakaný a neuvěřitelně šťastně nalezený (mimochodem těsně před vybitím). Ale bylo krásně, skvěle jsem se projel (i když jsem 64 km popravdě neplánoval :-), zadumal, pokochal  – o to víc, že mě nikdo nerušil (mluvením) ;-). Tak jaký chmury?

P.S. doufám, že mi euforii nepokazí vývoj dalších dnů, neb jsem pár slov se Zdenym prohodil a dozvěděl se, že už byl (pracovně) v kontaktu s Covidem, načež mě předjel a odhlenil se tak, že se sprcha kapének minout nedala. Je to vědec, já mu věřím, promoříme, uvidíme :-). I proto jsem se už tentokrát nebál podepsat 😀

[Show slideshow]

[Show slideshow]

3 Responses to “2. etapa 7.4. 2020 – Gabreta”