Trasa: 32 km, Švábák, na zelenou, zpátky hranou lesa na Zavadilku, Vrbenské rybníky, Dasný, Bezdrevská hráz, Eriho stezka, Ohrada, kolem Muničáku na Hlubokou, Zámecký park, kolem sokolovny na stezku a k Nezmarovi.
Výškové metry: 251 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Majkl, Přema, Petr Šikl, Honza Mareš, Koubič
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
Komentář: Minule jsem si myslel, jak je počasí pro účast demotivující, ale včerejšek všechny předpoklady pro zájem na účasti překonal hravě. Po víkendu a trojdenním bajku v teplotách do 10°C jsme byli všichni vyježdění až do aleluja, takže hlad po kole motivátorem nebyl. Vytrvalý déšť a bahno všude miluje na kole opravdu málokdo, takže to k účasti také nelákalo. Teplota pod pět stupňů (mou větu: Stačí málo a mrzne. Peťa Šiklů doplnil stroze: 4,4 stupně) pozvánkou též nebyla, takže co? U Eriho a Vendy to bylo jasné, pilník lákadlem JE ;-). Ale co ostatní, kteří na pilníka reálně dosáhnout nemohou? Kolik z těch si žůžo dobrodrůžo nechá ujít, dumal jsem cestou na start. Tip byl 5. ALE!!! 11 Nezmarských srdcí. Jsme asi spolek exotů ve skupinové hypnóze, v úterý se prostě jede. Jak pyšný jsem za tolik statečných srdcí 🙂 No a vyjížďka? Hojnou absenci blatníků jsem si nedokázal vysvětlit ani Nezmařím srdcem, takže to byl takový vláček hošánků kompletně od bahna – prostě “Nezmar bajk”.
O.
NZO: NZO snad nemůže být ani o ničem jiném, než o srdci. A myslím, že obsah veršů lze uplatnit i běžném občanském životě, chi, chi.
Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen,
tím, čím chceš vítězit, – sám nebuď poražen
a přemoz bolest svou a nepřežvykuj ji,
bys stále v boji byl a nikdy po boji.
Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé,
jen bílým obkladem ti bude na čele
a z věží hodiny se s ptáky rozletí.
Neb bolest přemoci je víc než trpěti.